Díky, pane premiére

Dnešní rozhodnutí premiéra Nečase o rychlém a nečekaném odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila vyvolalo v různých lidech rozdílné emoce. Renatě Vesecké se ulevilo, někdo byl šokován, jiní se zlobí a svolávají narychlo demonstrace.

Nečas svým náhlým rozhodnutím patrně překvapil nejen Pospíšila, ale snad i celou vládu. Pouze pan prezident si tentokrát s podpisem nezvykle pospíšil. Překvapeni jsou jistě i voliči a to nejen ti zprava. Premiérovi se podařilo i něco jiného. Otevřít oči lidem, kteří do dnešního dne vnímali naši politickou scénu jako přehlednou, s figurkami poslušně zařazenými do škatulek, které se rozhodují výhradně podle stranické příslušnosti. Pospíšil vadil nejspíše právě tím, že se již nějaký čas rozhodoval podle svého svědomí a vnitřního přesvědčení. Příliš začínal zapadat do mozaiky několika rozhodných. Šéf kabinetu odjel na hrad s návrhem na odvolání svého spolustraníka v době, kdy ministr Pospíšil vyhrál dílčí bitvu se zametačem Rampulou a na jeho místo se chystal jmenovat obávanou státní zástupkyni Bradáčovou. Čtyřlístek Kubice, Zeman, Pospíšil, Bradáčová, jakož i jeho odvaha ukázat na konkrétní osoby a jejich trestné činy, znamenal pro Nečase a kmotry zřejmě příliš velké nebezpečí. Takhle se jednou ranou zbavil hned dvou much najednou. Alespoň prozatím. Ve stejnou chvíli se zhroutily naděje těch voličů, kteří byli doposud přesvědčeni o upřímné snaze pana premiéra o boji s korupcí. Nepomohlo ani to, že se své rozhodnutí snažil zamaskovat druhou prioritou této vlády – úspornými opatřeními. Požadavek ministra spravedlnosti o navýšení financí pro jeho resort prý demoralizuje ostatní ministry. O tom, že by je mohly demoralizovat další nevyšetřené korupční kauzy nepadlo ovšem ani slovo. Voliči mohou panu Nečasovi ale přesto poděkovat. Vnesl do naší politiky zase trochu světla. Opět víme lépe kdo je kdo a připomeneme si to ve volebních místnostech, až budeme volit osobnosti, kteří bez ohledu na společné stáje, mají snahu v naši zemi něco změnit k lepšímu.