Řekla rozmrzele žena, probírající oblečení mezi regály, své dospělé dceři a znechuceně vrátila vybraný kousek zpátky na štendr.
Mohlo by se zdát, že to, co právě vyslovila, je protimluv, ale jen na první pohled.
Doby, kdy růžové tričko kamarádky dávalo na první dobrou o sobě vědět, že bylo zakoupeno v západní cizině, nebo aspoň v Maďarsku, doby, kdy jsme listovali starými ohmatanými katalogy Neckermann a Quelle a rozplývali se nad tím, že trička prodávají ve všech barvách, doby, kdy jsem stála dlouhou frontu na bílé ponožky s kraječkou do lodiček v Luxusu a těsně přede mnou došly, protože si slečna přede mnou koupila troje, jsou už pro mnoho lidí pravěkem.
„Ani troje fusky ti nepomůžou, ty šeredná nádhero,“ řekla jsem si tenkrát v duchu, když jsem si náležitě prohlédla úspěšnější nakupující, abych aspoň částečně odbourala své zklamání.
Fronty u pultů a lidmi přeplněné poloprázdné obchody vystřídaly v liduprázdných obchodech s přeplněnými regály dotazy prodavaček, které se ptají, jak mi mohou pomoci. Často se stane, že si nekoupím ani to, co jsem původně chtěla, ale povzdech z nadpisu mne míjí. Vyselektovala jsem obchody, kam chodím, kam vůbec nechodím, nebo jen zřídka a sem tam něco nového ráda objevím. Ono i zklamání ze špatného nákupu má svou kladnou stranu mince, a tak můj kdysi oblíbený obchod legendárního českého výrobce obuvi, míjím naprosto chladně. Nejsem typ, co zboží často reklamuje, ale jejich reklamační politika u jasného nepodarku mě tak vyškolila, že i kdyby měli za výlohou obří ceduli: „Dnes pro Štěpánku vše za korunu a hodinky s vodotryskem navíc“, nehnu brvou.
Dokonce jsem se přistihla, že mám radost, když mohu ze seznamu navštěvovaných obchodů škrtnout další kus, protože se tak můj čas strávený zevlováním mezi štendry v nákupním centru příjemně zkracuje.
Není pravda, že není nikde nic, to bychom si taky mohli říkat: „Všude takovejch lidí a nikde nikdo.“ A přitom si jen neumíme vybrat ;-)
