"Hele, taky si nemůžeš na nikoho vzpomenout?" je citace ze starého vtipu o manželském sexu po mnoha letech, kdy se po marném snažení o zdolání vrcholu zeptá ona jeho, nebo on jí.
V takovém případě každý zkušený jedinec ví, jakou cennou pomocí je zásoba vhodných, tematických myšlenkových tapet, použitelných v páru nebo individuálně, dle chuti a libosti.
Nedávno jsme své sklady tapet kolektivně probíraly v ženském kroužku a kamarádka „Jiřina“ si povzdechla, že ten její sklad doznal velké újmy vinou současné uprchlické krize. Jednou z jejích oblíbených a spolehlivých fantazií byl totiž gangbang s několika ztepilými černochy, okořeněný romantickým příběhem z amerických koloniálních časů, kdy se jako jižanská farmářka rozhodla dát volnost svým otrokům a převezla je z jihu na sever, kde se uchýlili do haciendy přátel a kde propukly bujaré orgie na počest svobody. Vděční muži byli v té tapetě ke své bývalé paní něžní, pozorní, úslužní a splnili jí, jeden po druhém, vše, … co jí nejen na očích viděli.
Ve víru současné situace a po událostech v Kolíně, četbě samizdatu, (který nad rozdíl od oficiálních médií informuje, že sexuální útoky pokračují bez ohledu na Silvestr), Jiřina svou virtuální tapetu v tomto obsazení zcela zavrhla. Použila dokonce taková slova, jako hnus, dobytek a primitivové,…
Vzpomenula i onu scénu z legendárního filmu Angelika a král, kdy hlavní hrdinka vysvětlovala perskému princi, že ve Francii se ženy svádí tak, že se jim muži dvoří, na což dotyčný reagoval, že zná lepší způsob a tím je násilí. Z prekérní situace pak hlavní hrdinku zachránil statečný maďarský hrabě, kterému podlehla zcela dobrovolně.
„Vidíš, už tenkrát čerpali při psaní scénáře z historických zdrojů a je to pořád stejný! Možná horší!“ lamentovala, ale na závěr dodala, že ona má naštěstí fantazii širokou a taková virtuální parta místních motorkářů není vůbec k zahození.
„Adéla“ přidala k dobru nezapomenutelnou scénu z filmu „Vrchní prchni“, kdy součástí erotické fantazie Josefa Abrháma byla sprchová etuda s Dádou Patrasovou.
Když přišla řada na mě, skromně jsem přiznala, že nemám tapetu žádnou, nebo vlastně jednu. A nejkrásnější tapeta je ta živá, kdy se hlava naprosto rozplyne v ději samotném, takže není co si představovat, jen vnímat energii a rozkoš kosmického okamžiku. A když ona vesmírná bytost, která svou přítomností umí takový prožitek vyvolat, je právě vzdálená, myšlenka na ni dokáže v momentě spolehlivě vytáhnout na kopec i naložený žebřiňák. Vzpomínka něhy okořeněné prudkými chvaty s nějakým tím peprně nemravným slůvkem … to je má tapeta. Prostá jak požitek napití se čisté vody z pramenité studánky místo konzumace těžkých drahých vín.
Co člověk, to jiná zkušenost a fantazie a tak kdybych pokračovala, bylo by to nad možnosti tohoto blogu. Pokračujte tedy třeba vy, čtenáři, dole v diskuzi. ;-)
