Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, nemusí to být to samé. A platí to v jakékoliv oblasti lidské činnosti, šťourání v nose při odběru vzorků pro test na covid nevyjímaje.
Když jsem o víkendu ztratila čich, neváhala jsem a dojela si na první volné covidpoint pracoviště na antigenní test. Chlapec s tyčinkou se mě zeptal, jestli ji chci do nosu nebo do krku. Usoudila jsem, že vsunutím do nosu nehrozí riziko dávení, ale nebylo to to správné rozhodnutí. Mladík zasouval tyčinku hlouběji a hlouběji, tlačil, a když jsem měla pocit, že mi prorazil i díru na šešuli, ucukla jsem.
Test sice vyšel negativní, ale ještě druhý den jsem smrkala hnědě a osahávala si hlavu, jestli tam nemám díru.
Vzhledem k tomu, že rýma a čich v trapu jsou typické příznaky současného šílenství, zašla jsem druhý den na PCR test. S obavou a strachem v očích jsem asistenta v covidáru prosila o jemný úkon. Byl velmi šetrný a říkal, že slyšel, že jinde mají lidé nepříjemné zkušenosti. Tenhle měl evidentně cit v prstech a empatii v duši.
Bohužel, jak jsem tušila, zvedla jsem epidemiologickou statistiku. A tak sedím doma a píšu tento apel na šťoutrače, aby dělali výtěry s citem. Taková jemnost v prstech se pak v životě mockrát hodí, ani nemusíte být klavírista.
Vzhledem k tomu že někteří nemocní popisují ztrátu čichu i chuti a s tím ruku v ruce nechutenství, radovala jsem se, že třeba zhubnu. Chyba lávky, čich nečich (který se už vrací), přepadla mne patrně pažravá mutace covidu. Virus si chce svůj domeček asi pěkně vykrmit, protože na tlouštících se mu řádí líp.
Různé články na téma nemoci už raději ani nečtu, příznaky můžete mít prakticky jakékoliv. Vir pluje prý celým tělem jako hejno piraní, které prozkoumávají každý kousek, hledají slabá místa a snaží se prokousat i zátarasy imunity. Zkoumají jak zloději v chatové kolonii, jestli jsou chaty dobře zazimovány a běda, když je nějaká okenice uvolněná. Šup tam. Vyjíst zásoby, sebrat co se hodí a hurá dál. Chtělo by to past. Láduji do sebe vitamíny a vzpomínám na večerníček Mach a Šebestová, jak hlavní dvojice vraždila bacily nemocného kamaráda kladívkem a vidličkou, a Šebestová pak Kropáčkovi ještě vydrhla rejžákem jazyk, a bylo po nemoci..
Na každou chorobu platí, že člověka nesmí rozesmutnit a tak tento blog patří nejen šťouračům, ale i nemocným a také zdravým, co je to ještě čeká.
Jaru zdar, covidu zmar.
