V jednom lese žila byla parta veverek. Veverka dubovka, smrkovka, borovicovka, modřínovka … co strom, to jiná veverka.
Vedlo se jim dobře, louskaly spolu oříšky a vymýšlely zábavu. Jednoho krásného dne si řekly, že by mohly založit spolek – „Veveřiště“, protože spolkům zvířátek dávali myslivci kaštany, oříšky, a jiné dobroty.
A tak daly hlavy dohromady a vymyslely plán, jak pro svou zábavu získat každý rok aspoň pytlík oříšků. Snažily se zpočátku různě všechny, ale nejvíc veverka modřínovka. Ta dovedla různé nápady do takové dokonalosti, že nedostávaly pytlík, ale pytel ořechů. Jak to tak ale bývá, tučné časy střídají hubené a modřínovka už byla unavená tahat se s pytlema od myslivců, protože na ně byla sama a nesla za ně veškerou odpovědnost. A tak vyhlásila, že kdo bude chtít oříšky, ať přijde s nápadem a plánem a pomůže jí. Sam tam se někdo zapojil a byl rád, že jejich společenství funguje. I veverka jedlovka. I ona jednou měla nápad, který se povedl, ale jak šel čas, začalo se jí nelíbit, jak modřínovka spolek vede.
„A co bys chtěla dělat?“ zeptala se modřínovka.
„Mělo by se to dělat jinak,“ odpověděla jedlovka.
„A jak?“
„No já nevím, jinak.“
„Tak mi řekni něco konkrétního, příklad.“
„To takhle rychle nejde.“
„Proč ne? Když to chceš dělat jinak, tak mi řekni jak?“
„Nelíbí se mi, jak to děláš ty! Sama si vymýšlíš a nás zneužíváš!“
„Tak mi napiš černé na bílém, jiný návrh: JAK, KDO A ZA KOLIK.“
„To takhle nejde. Mělo by se o tom diskutovat.“
„Vždyť o tom diskutujeme.“
„To je složitější. Mělo by se…“
Podobný rozhovor se opakoval několikrát, ale když došlo na plánovanou akci „kolo kolo mlýnský“, jedlovka se týden před začátkem omluvila, že není připravená. Kolo kolo tedy jelo bez ní, každá veverka si připravila jiný tanec do společného kruhu a některá i vlastní taneček. Modřínovka dokonce pozvala zajíce a divoké králíky, aby zatancovali s ní, a jezevce, aby je fotil. Povedený snímek pak pověsila na modřínovou nástěnku událostí Veveřiště.
Když šla jedlovka kolem, málem ji trefil šlak. Neovládla se a na strom napsala: „Co má tohle společného s Veveřištěm??? To je plýtvání veverčích oříšků, které určitě dostane jezevec za snímky. A tancovali jste navíc „pec nám spadla“, o které nikdo z veverek nevěděl.“
Modřínovka toho už na světě viděla hodně, a tak ji jen tak něco nepřekvapilo. Chvíli přemýšlela nad diplomatickou formou, ale pak na strom napsala:
„Když jsme spolu seděly minule pod modřínem, měla jsem takový nepříjemný pocit, že jsem pak musela rozsypat kolem celého stromu sůl, nechat ji hodinu ležet, smést a jít vysypat do rokle. Také zapálit vonnou tyčinku, rozhrnout křoví, aby byl větší průvan a vyměnil se vzduch.
Mohly bychom diskutovat hodiny, ale jedno je zásadní. Lidé jsou spolu v nějaké skupině, protože spolu být chtějí a je jim spolu dobře. Pokud mají natolik jiné názory, že se neshodnou, ztratí chuť spolu cokoliv tvořit, je lépe jít po svých. Utvořit si vlastní Veveřiště a svoje pravidla."
„Milá jedovko, o „peci“ byly informováni všichni, co se chtěli zapojit do kola, jen ty ne. Tobě jsem to neřekla, protože jsem nechtěla. Protože by se mi s tebou špatně tancovalo a vůbec bych z toho neměla radost."
