..... ještě chvilku babi. Ještě pět minut, prosím..............
Prosila jsem babičku, aby mě nechala po probuzení ještě chviličku v posteli, než bude nezbytně nutné vstát do školy. Budík jsem nepotřebovala, babička vstávala časně ráno, dělala celé rodině snídani a postupně nás budila, jak kdo odcházel do práce nebo do školy.
Každý máme jiné usínací a vstávací návyky. Já se ukrutně ráda po probuzení ještě válím, přemítám, vychutnávám si minuty a vteřiny před vstaním. Bohužel má vstávací morálka často dostává pořádně na frak. Ono to ještě pět minut, které si říkám sama, se někdy protáhne i na hodinu. A já bych si pak nejraději dala na hodinu výpověď. Taková pracovní morálka: Fuj!
Protože na podobné manýry probouzejících pamatují už dlouhou dobu výrobci budíků a nyní mobilů, existuje na displeji buzení kouzelné tlačítko – dospat, nebo odložit, nebo jiné slovo, dle výrobce přístroje. Každé má ale onu sladkou funkci, že mám na chvíli odloží další zvonění. Některé přístroje ho odloží až desetkrát a pak nekompromisně zobrazí jen slovo STOP. Toto tlačítko je používáno zvláště v nepřítomnosti dospávajícho partnera, protože ten by mohl při opakovaném zvonění zavrčet: tak už konečně vstaň a běž něco dělat, nebo : přijdeš pozdě! atd...
Mám výhodu, že se budím rychle a při prvních pípnutích.
Měla jsem na koleji kamarádku, která spala velice tvrdě a dávala si klasický velký budík s kovovými pokličkami na porcelánový talíř, aby se vůbec probrala k životu.
Můj první budík byl východoněmecké výroby značky Ruhla a byl to tedy držák. Vydržel neskutečné věci a měl také tlačítko pro odložení zvonění na později.
U jeho následovníků na mém nočním stolku jsem koukala spíše na vzhled než na funkci a nakonec budíky zcela nahradil z důvodu praktičnosti mobil.
Nostalgicky si postesknu : škoda jich!
A proč vlastně nedokážeme vstát hned? Nastavíme si čas buzení a pak máme neskutečné nutkání znovu a znovu mačkat tlačítko odkladu buzení až do nekonečna. Večer máme naprosto jasno, že ráno vstaneme v šest a ejhle:... dokonce se stane, že po vymačkání všech nastavených opakování usneme znovu a vzbudíme se v osm.
Že se vám to nestalo?
Dokonce takové lidi znám. Kamarádka Dáša vstává do minuty od zvonění a považuje ono doválení se a přemítání za ztrátu času.
Ale trh je trh a tak nás, uživatelů odkládacích funkcí, bude asi tolik, že výrobci budíků a mobilů tuto funkci jen tak z výroby nevypustí.
Ovšem nejkrásnější vstávání je to, kdy si žádné buzení nastavit nemusíme a usínáme s představou, že můžeme vstát, až se probudíme. Až se probudíme, nebo až nás polibkem probudí ten či ta, s kterým jsme usnuli tak, že si vůbec nepamatujeme jak.
Sladké sny a příjemné a včasné vstávání všem čtenářům přeji...
