„Prosím vás, neolizujte nám tu obálku, vhoďte ji do urny nezalepenou,“ upozornila členka volební komise muže středního věku. „A kde máte tu druhou? Tu menší, žlutou! Ne, neházejte to tam ještě! Že jste to strčil všechno do jedné...?!“
Muž se nad urnou zarazil, zdřevěněl a nechápavě hleděl na volební komisi.
„Kam jste to dal?“
Jedna členka komise se zvedla a běžela se podívat za plentu.
„Ne, tady nic není. Máte ji uvnitř té šedé?“
Muž nebyl schopen slova, zavrtěl hlavou a jen ukázal na pytel pro odhazování nepoužitých lístků.
Členka komise pytel prohrábla a vítězoslavně vytáhla zmačkanou žlutou obálku.
„On jí vyhodil!“ vykřikla. „Dejte mu novou!“ A lístek pro senátní volby máte kde?
Muž potřásl šedou obálkou.
„No ještě že jste to nezalepil, vyndejte ten senátní lístek a vhoďte ho do nové žluté obálky.“
„Ne před námi nesmíte, musíte za plentu.“
„Ne, počkejte ještě, za oběma plentami někdo je.“
„Nestrkejte to tam ještě, opravdu musíte za plentu.“
„Co tam tak dlouho dělá?“znervózněla další členka komise.
Konečně se muž vynořil zpoza hadrové kóje.
„A teď obě obálky vhoďte do té škvíry uprostřed té šedé bedny před vámi,“ neponechala komise už ani na okamžik dezorientovaného muže na rozpacích.
Ten s výrazem obrovské úlevy zasunul obálky do urny a vypotácel se ven.
Cestou z volební místnosti se zastavil u šedé dodávky pakující na parkovišti před školou, kde se místnost nacházela.
„Hodil jste to tam, jak jsme se domluvili?“
Muž pokýval hlavou a nastavil dlaň. Chlapík z dodávky mu na ní položil tři kovové padesátikoruny. Muž zamrmlal něco jako dobrý a strčil si drobné do kapsy.
V duchu si představil čerstvě natočené orosené pivo a pak si pomyslel – přece mají ty volby něco do sebe.
Po takovém otřesném zážitku z volební místnosti si určitě dá i velkej rum.
