.......… aneb o strašáku jménem DŽÍ DÝ PÍ ÁR, cyklických výrobnách velbloudů, a únikových východech.
„Ty dveře tady necháváte schválně otevřené dokořán?“ zeptala jsem se distingovaného pořadatele v obleku, s motýlkem u krku, který přiběhl na mé zavolání, jestli je v pořádku, že na dámských záchodech jejich kulturního zařízení je z chodbičky rozvalený nezamčený východ na parkoviště.
„To je kvůli požáru. Únikový východ. Je to v pořádku.“
„A nemůže sem někdo volně přijít? Máme v šatně techniku a věci?“
„Nemůže, tohle parkoviště je za plotem a přes vrátnici na něj se nikdo cizí nedostane.“
Nezbývalo mi nic jiného než tomu dobrému muži věřit.
Účastnila jsem se organizačně série školení k Obecnému nařízení o ochraně osobních údajů v gesci úřadů k této problematice nejpovolanějších, kde bezpečnostní experti a inspektoři posluchačům vysvětlili, že v zásadě jsou u malých zpracovatelů osobních údajů potřebné dvě věci: mít zaheslovaný počítač a zamčenou skříň s předmětnými dokumenty. Dále používat zdravý rozum a nepodléhat nabídkám poradenských firem podle hesla „vystrašit a vyfakturovat“.
Neznám nikoho, komu by se líbil neustálý otravný telemarketing, spamování mailů, sledování obchodního chování přes internet, plné schránky hromadných nabídek, pochybné obchody s databázemi kontaktů a jejich loupeže … a právě proto, démonizované džídýpíár přišlo.
Přišlo a média, která cyklicky vyrábí z komárů velbloudy, se zatetelila blahem. Po ptačí chřipce, nemoci šílených krav, ebole, aids, prasečím moru, rušení nočního klidu a dalších lahůdkách se srdceryvnými články a reportážemi je tu GDPR. Vyslechla jsem si o něm mnoho lepších i horších vtipů, nářků a lamentací. Někteří starostové se báli, dají-li do obecního zpravodaje hromadnou fotku společenského reje třeba z pálení čarodějnic a někdo se na ní nebude líbit, může obec žalovat…
Přitom platí stále dokola: pokud chce někdo prudit, lhostejno je-li na straně občana, firmy nebo úředníka, prudit bude i kdyby si měl najít jakýkoliv důvod. Jsou lidé, kteří se opakovaně ukájí zákonem sto šest - O svobodném přístupu k informacím, takovým způsobem, že předčí nejdivočejší snímky Roberta Rosenberga.
Proč jsem ale začala těmi záchodky? O přestávce na malé divadelní scéně, kde se školení k GDPR konalo, jsem si odskočila a objevila další užitečný prvek otevřených dveří z toalet na parkoviště. Personál tudy nesl várnici s kávou. Byla to nejkratší zásobovací cesta. Možná ne úplně podle nakreslených plánů, ale nejpraktičtější určitě.
