„Nemohu se těch ošklivých myšlenek zbavit, pane doktore,“ opakovala mnohokrát svému psychoterapeutovi. „Přece jenom bych chtěla podstoupit tu metodu vymazání paměti.“
„Chápu vás, slečno, ale víte, není to ještě dostatečně prověřená metoda, v podstatě nemůžeme zaručit vedlejší účinky i to, že zapomenete i věci, které zapomenout nechcete.“
„Znám rizika,“ odpověděla už rozhodnutá. „Trápím se, pronásledují mě vtíravé vzpomínky, v noci se mi o tom strašném zážitku zdá, nemohu se na nic soustředit, pracovat, radovat se …“
„Probírali jsme to spolu přece už mnohokrát. Paměť člověka není jako paměť počítače, kde se odstraní konkrétní složky a jsou pryč. Když máte nějaký prožitek, mezi mozkovými buňkami se vytvoří synapse. Čím víc o něm uvažujete, tím víc spojů se vytváří. Jediné co pomůže, je na to nemyslet a vyhýbat se podnětům, které uvažování o tom provokují. Spoje postupně zanikají a mysl se k nechtěnému prožitku bude vracet pořád méně. Navíc i nepříjemný prožitek je životní zkušenost,“ poučil ji ještě lékař, i když viděl, že žena má už jasnou představu, jak to chce.
Když ji propustili z kliniky, měla kupodivu pocit, že se vůbec nic nestalo. Čekal jí běžný pracovní den, večeře s přáteli, prodloužený víkend na chalupě v Českém ráji. Její blízcí byli rádi, že přestala vyprávět o svém zážitku s násilníkem, který ji tak ošklivým způsobem okradl a ublížil. Líčila jim ten příběh stále dokola, od začátku až do konce, vzpomínala na jeho oči Johnnyho Deppa a úsměv Leonarda DiCapria, a stále hledala odpověď na zcela zbytečnou otázku proč?
Čas plynul, po tíživých myšlenkách nebylo ani vidu ani slechu, zbyl jen neurčitý prázdný pocit, který ale vítala, jako důkaz toho, že se užitečně a jednou pro vždy zbavila něčeho, co nechtěla.
Seděla v parku na lavičce a pozorovala svého bišonka, hrajícího si s klacíkem.
„Je vedle vás volno?“ oslovil ji pohledný mladík s úsměvem Leonarda DiCapria a pohledem Johnnyho Deppa.
„Dá si váš psík sušenku?“ zeptal se a ona okouzleně přikývla.
………………………
P.S.: Tato povídka je takový nesoutěžní kraťas.
Měla jsem ji skoro dopsanou, když mě napadlo podívat se do googlu na heslo vymazání paměti, protože jsem v minulosti pár článků na toto téma četla. A co se nestalo, objevila jsem odkaz na film Věčný svit neposkvrněné mysli, který jsem neznala a který se k tomuto tématu váže. Tak nějak mi udělalo radost, že podobné myšlenky napadají více lidí a někdo z nich dokáže vytvořit takový skvělý film. Doporučuji.
