Je zajímavé navštívit nějaké místo s odstupem pětadvaceti let, v případě Berlína to platí několikanásobně.
Byla jsem tam dvakrát, jednou těsně před ukončením platnosti východní marky s kolektivem z práce, podruhé s manželem se skupinou milovníků výtvarného umění a architektury. Poprvé jsme poslední marky utratili při pijatice na televizní věži, kde se podobným způsobem chtěli zbavit hotovosti i ostatní, a tak všechen normální alkohol byl vypitý, zbyly jen sladké likéry. Na velmi dlouhou dobu jsem zanevřela na modrý bols. Druhá návštěva probíhala od rána do večera tři dny hlavně v galeriích a muzeích a tak si ji člověk užil za střízliva zase jiným způsobem.
Příslib krásného počasí minulého prodlouženého víkendu zlákal naši výletní partu k návštěvě třetí. Není nic krásnějšího, než courat sem a tam neorganizovaně… sednout si kdykoliv na kávu, fotit, když se chce.
Přiznávám, že jsem byla Berlínem příjemně překvapená. Co se týká architektury, lidí i městského ruchu. Pravda vyhnuli jsme „příliš rozmanitým“ částem a výhoda byla, že říjen je mimo hlavní turistickou sezónu.
Praktická poznámka, pro ty, co jsou neinformovaní, jako jsem byla před cestou já:
Protože nejezdím často vlakem, netušila jsem, že ceny jízdenek do Berlína jsou klouzavé podle vytížení. Ovšem objevili jsme, že i v exponovaný čas lze koupit jízdenku na stejný vlak u Deutsche Bahn o polovinu levněji než od drah Českých. Nabízejí totiž tarify Sparpreis a stránky pohodlně najdete i v češtině, takže pokud cestujete z Česka vlakem, zbude vám navíc na dobrou večeři. A to se počítá.
Veškeré foto: Štěpánka Bergerová
