Vždy když navštívím nějaké zajímavé cizí místo nebo zemi a slyším vyprávět o místních tradicích, zajímám se o jejich historii a vznik.
Při návštěvě jihovýchodního Španělska mi přátelé vyprávěli, jak se v jejich městě konají slavnosti nazývané „Mauři a křesťané“ (Moros y Cristianos). Tyto slavnosti, které se konají v různém časovém sledu po celém území provincie Alicante, přenesou diváky do středověku, konkrétně do období, kdy křesťanská vojska osvobozovala zemi od nadvlády Maurů.
Projížďkou po pobřeží jsem si všimla, jak husté bylo historické opevnění a na dohled od sebe pevnosti a hrady, které dříve chránily vnitrozemí před nájezdy nechtěných návštěvníků.
Již od počátku 8. století přicházeli do Španělska Arabové. Ti na Pyreneském poloostrově, který postupně skoro celý ovládli, založili chálifát, který měl centrum v africké Cordobě. Chálifát se v 11. století rozpadl na několik částí. To umožnilo původním obyvatelům Španělska křesťanského vyznání zahájit rozsáhlou akci ke znovu dobýt zpět na Arabech ztracené území = reconquista. Dobývání území postupovalo od severu (z království Katilie, Aragonie) k jihu (ke Granadě).
První úspěchy reconquisty se dostavily za vlády krále Alfonsa VI. (aragonské království) ke konci 11. století. Na bojích se značnou měrou podíleli rytíři nebo také rytířské řády. Na konci 11. století pomáhal svému králi udatný rytíř Cid , který se stal pro svou věrnost národním hrdinou a objevuje se později i v literárních dílech španělských spisovatelů.
K dovršení reconquisty došlo až ve druhé polovině 15. století. V roce 1469 došlo ke sňatku Isabelly Kastilské, následnice kastilského trůnu s Ferdinandem Aragonským. O deset let později se obě království spojila a vzniklo Španělské království. Sjednocení umožnilo spojit své síly v dalším boji proti Maurům (Arabům). Jejich posledním útočištěm zůstala Granada na jihu Pyrenejského polostrova. Granada byla 1492 dobyta a poslední „nevěřící“ byli ze španělského území vyhnáni.
I v dnešním Španělsku se těší slavnosti „Moros y Cristianos“ velkému zájmu a účasti. Dokážou změnit města a obce, kde se konají, na jedno velké divadlo, v němž průvod pestrobarevně oblečené armády Maurů a křesťanů doprovázený hudbou a rachotem petard je pouhou předzvěstí bitvy, která je vyvrcholením slavností. Zhlédnout některé z těchto fantastických představení, které trvá několik dnů a jehož protagonisty jsou místní obyvatelé, stojí za zhlédnutí i zamyšlení.
Přiznám se, že jsem těmito oslavami byla překvapena, ačkoliv pojem reconquista znám, protože denně jsme ve sdělovacích prostředcích svědky snahy o hyperkorektnost, a podobné informace o kulturním dění si čtenář dohledává až cíleně, při setkání s místními tradicemi. Každého přemýšlejícího člověka se základní znalostí dějepisu pak musí napadnout otázky, do jaké míry si připravujeme opakování historie, do jaké míry se změnily motivy a způsoby přicházejících a odkud se bere přesvědčení některých lidí, že nic takového se v dnešní době už nemůže stát.
Zdroje:
www.denia.comhttps://www.valka.cz/11435-Reconquista
