„Za jízdy se držte a netelefonujte nahlas…“ byl nadpis článku na iDNES, který pojednával o osvětové kampani pro vhodné chování pasažérů emhádé …
V článku apelovali na cestující, aby se za jízdy pevně drželi příslušných madel, nebo seděli, netelefonovali, či nedělali jiné aktivity, kterými by ohrozili svou bezpečnost.
Kdysi byly v MHD cedulky typu: CESTUJÍCÍ JE POVINEN SE ZA JÍZDY DRŽET! Nyní už fyzicky k vidění nejsou, jen je toto doporučení uvedeno v jízdních řádech.
Vzpomněla jsem si při té příležitosti na dvě své příhody, jednu z autobusu a jednu z metra, kdy mne stojící a držící se oslovil revizor a chtěl vidět lítačku. V prvém případě jsem ho upozornila, že mu ji ukážu, až si sednu, nebo autobus zastaví. Technicky není dost dobře možné se držet a zároveň lovit z batohu nebo tašky na rameni průkaz. Naštěstí bylo blízko volné sedadlo, a tak jsem manipulaci mohla zdárně dokončit. Nehnul se ode mne na krok, že jsem si připadala, jak když jsem právě vyloupila banku.
Už v tu chvíli jsme si ale říkala, že by dopravní podnik také potřeboval školení pro revizory, aby nenutili cestující porušovat doporučení se držet. Protože stojíte-li, máte v jedné ruce tašku a druhou na rameni, riskujete při puštění se madla cirkusové číslo. Podruhé mne přesně s takovou bagáží oslovil revizor v plném metru. To už jsem mu řekla, že buď počká do stanice, anebo se mnou na té další vystoupí, protože bych nerada přejela a pouštět se nehodlám. Asi jsem to řekla tak důrazně, že si povzdychl: „Že vám to stojí za to!“ Odpověděla jsem, že stojí. Nerada totiž padám, a že jsem takových letů skrz celý vagón při prudkém zabrzdění už viděla. Na mou kartu ale nepočkal a jal se věnovat dalším cestujícím.
Tak je mi záhadou, jak dopravci přistupují k osvětě kontrolujících, aby to za ně nemuseli dělat prudící cestující. Možná by neškodilo trochu psychologie a citu pro konkrétní situaci. Protože svíjet se kolem tyče nebo převádět akrobatický výkon nezvládne každý a ještě jde proti duchu vzdělávací kampaně, která vyzývá k opaku. V leckterých městských jízdních řádech sice je v přepravních podmínkách za již zmíněnou větou: Cestující je povinen se za jízdy držet, i dovětek, že jej toto ustanovení nezbavuje povinnosti předložit během přepravy na výzvu pověřené osoby dopravce jízdní doklad. Asi by to ale chtělo v pražské MHD nějaký prováděcí předpis, aby nebyl zmaten pasažér ani revizor.
Před lety jsem jela v Krkonoších místním spojem, ve kterém měl řidič polepenu celou plochu nad předním sklem různými cedulemi s vykřičníky. Kromě KOUŘENÍ ZAKÁZÁNO (bylo to ještě v době kuřácké) také: Za jízdy seďte, držte se, nemluvte nahlas, je zakázaná konzumace potravin, … na další si nevzpomenu. Neměli jsme tenkrát odvahu si to ani vyfotit, určitě tam byla i cedule: Nefotit! A tak jsme se celou cestu dusili smíchy, až se po nás šofér nevraživě díval. Možná jsme přehlédli zákaz chechtání. Asi vozil samé neukázněné školní výlety a tak na to šel radikálně.
Tento unikát jsem už nikdy nespatřila ale zrovna tak bych si přála i trošičku důvtipnější revizory.
