Ten dům stojí na jedné hlavní karlovarské ulici a kdykoliv kolem něj jdu, vzpomínám na různé stavební průšvihy a necitlivost ke stávajícím objektům, které kdyby nebyly tak hrozné, jsou spíše pro zasmání.
Kdysi mi kamarádka stavařka poslala mailem velký soubor unikátních zprzněnin opravovaných domů a moc mě mrzí, že ho nemohu pro ilustraci najít.
Byly to skvosty z celé Evropy, obzvlášť z východu a nedá se říct, že data staršího pětadvaceti let, kdy byl omezený a nedostatkový výběr stavebních materiálů a výplní a lidé si nemohli moc vymýšlet.
Kromě jiného mě na socialismu vadila tupost a neúcta k architektuře, kde i tam, kde se aspoň trochu šlo přizpůsobit, se jednoduše vymlátilo staré neopravované, kolektivní údržbou zanedbané, a brutálně nahradilo moderním výkladcem, oknem, komínem, schodištěm….
Tam, kde vše patřilo všem a vlastně nikomu se to z logiky věci dá vysvětlit, existuje ale skupina lidí, bez ohledu na režim a množství sortimentu, kteří si nějakou tu (promiňte mi ten výraz, ale jinak to není tak výstižné) vypíčeninu vymyslí a zrealizují svépomocí a s dobrým pocitem.
Tento vkus se nevyhýbá jak drobným úpravám, tak velkým projektům, jak nás o tom před časem přesvědčili tvůrci a investoři garáží pod Imperiálem.
Naštěstí se mi zdá, že se to stále lepší a Česko patří k těm zemím, kde se můžete i v zapadlé uličce víc kochat než naopak.
Tento poměrně pěkný dům měl tu smůlu, že byt nad hlavním schodištěm postrádal balkón. A protože na druhé straně ho sousedé měli, napadlo jednoho krásného dne jeho uživatele (tipla bych to ještě na časy OPBH) tuto nespravedlnost napravit.
Jak to dopadlo, můžete posoudit sami. Neznám ten dům, ani jeho historii, ani obyvatele, ale docela bych se bála tím vchodem chodit. Snad byt dostane časem osvíceného majitele s prostředky pro uvedení do původního stavu a ten, kdo balkónek kdysi povolil, alespoň dobře zkontroloval statický výpočet jeho konstrukce.
