Zaujal mě na první pohled. Po dvouhodinové prohlídce jsem už byla unavená a těšila se, zrovna tak jako ostatní účastníci našeho výletu, na dobré latté a cheesecake v kavárně.
Der Liebeszauber Leipzig, Museum der bildenden Künste
Byl proti většině ostatních vystavených děl malinký. Jen 24 x 18 centimetrů. Visel až ve třetím patře velkolepé minimalistické budovy Muzea výtvarného umění v Lipsku.
Napřed jsem ho přešla, říkala jsem si, že po holandských krajinářích sedmnáctého století a aktech Lucase Cranacha mne už nic tak nenadchne, ale ten obrázek mě donutil se k němu po chvíli vrátit a prohlédnout si ho v detailu.
Nahá dívka na díle z poloviny patnáctého století od neznámého dolnoporýnského malíře stojí zády ke dveřím, kterými právě vchází muž. Kolem ženy poletují papírové svitky a ona sama, zahalena jen průsvitným závojem, stojí nad otevřenou skříňkou ukrývající srdce ...
Na štítku pod obrazem byl napsán název: Liebeszauber (Kouzlo lásky).
Stála jsem tam, prohlížela si jednotlivé podrobnosti, výraz postav a nechala plynout fantazii.
Od vzniku malby mě dělilo skoro šest set let a přitom jsem měla pocit, jakoby oheň v zobrazeném krbu hořel stále a vánek, který způsobil průvan otevřených dveří, vznesl bílé svitky z obrazu přímo do galerie, aby se mohly lehounce vznášet i nad mou hlavou ...
Dívka klopí oči, ale moc dobře ví, že se na ni muž dívá. Ví, že její svitky četl, ví že schválně vstoupil ve chvíli, kdy byla neoděná. Vstoupil do jejího prostoru, udělal to neslušně, ale ve dveřích se zastavil a jen ji pozoruje. Možná ani nezná její živou tvář, zná jen její psaní, touží a zároveň se zdráhá. Co by se stalo, kdyby se otočila?
Udělá to? Nebo bude čekat, až on půjde dál a chytí ji za ruku svírající flakon, kterým skrápí srdce v truhle?
Nebo řekne – prosím, odejděte ...
„Viděla jsi už ty Francouze? Toho Moneta si musíš prohlédnout!“ vyrušil mě z rozjímání kolega. Věnovala jsem obrázku ještě jeden pohled a vydala se do posledního sálu.
Právě teď už pohodlně sedím u domácího počítače a listuji stránkami s informacemi o Lipském muzeu, které jsme včera navštívili vlastně náhodou. Při naší cestě na závěrečnou vernisáž výtvarného sympozia v galerii Terra Rossa, která se nachází blízko Augustusplatzu, na kterém do roku 1943 stála původní historická budova muzea, která byla při náletech zcela zničena. Naštěstí byla většina sbírky včas odvezena do bezpečí a s ní i Kouzlo lásky.
Kéž vydrží ještě dalších šest set let ... nejen jako důkaz, že ono kouzlo s námi žije stále, bez ohledu na letopočet....
