Další ze smrtelných otázek: „Co budeš dělat ...?“

Řadím ji do „kopřivkových“ otázek, při kterých se naježím, obrátím oči v sloup, ale většinou, ovšem s přemáháním, ze slušnosti odpovím.  

 

Co může být na takové nevinné otázce, kterou dotyčný projevuje vlídným způsobem zájem o druhého, tak protivné?

Jeden kamarád mi před časem vyprávěl, že už nerad hovoří o svých plánech, námětech, inspiracích… protože se může stát, že se múza namíchne a zmizí. Párkrát se takhle svěřil blízkým lidem se záměrem, co a jak chce namalovat a doslova nikdy (!) takový obraz nevznikl! Tvrdí, že tvorba je plachá jak lesní žínka, jako pstruh.
Čím déle jsem na tomto světě, tím více s takovým názorem souhlasím, a to nejen co se týká umění. A čím jsem starší, tím se množství nápadů, co vše by se dalo dělat, zvětšuje do obřích rozměrů, nerealizovatelných za několik lidských životů. Pokud nastane situace, že něco nevyjde, může člověk „vytáhnout ze šuplíku“ jinou věc, často dříve načatou a odloženou, na kterou by se třeba už nedostalo.
I když si něco naplánuji, není jisté, jestli to tak opravdu proběhne a mám-li někomu uvádět výčet svých, i když krátkodobých plánů (na odpoledne, na druhý den, na víkend, na dovolenou) tak trochu trpím. Můj život se neřídí pečlivým osobním harmonogramem, který je nutné za každou cenu dodržet i v čase volna. Cítím to i jako zásah do soukromí, protože sama se nikoho takto neptám. Když chci, aby strávil čas se mnou, zeptám se přímo: „Nechceš jít se mnou tehdy a tehdy tam a tam …? Líbí se ti to?“
Když někomu vyjmenuji to, co mám v plánu a nevede se to, nevyjde to, ostatní něco změní (sama se řídím z ohledu k jiným heslem: Co se domluví, to platí, pokud nehoří.), jsem prostě jen líná jako vepř, nebo se chci jen tak válet, mám pak výčitky svědomí ze svého žvanění a říkám si: „Zase jsi to neudělala!“

Raději odpovídám na otázku: „Co jsi dělala?“, ale ještě raději jsem, když není vůbec položena, když debata plyne sama a každý, kdo má co zajímavého říct, začne povídat sám.

Proto mi nejvíc radosti udělají ti, kteří se neptají, sami pošlou fotku odněkud, kde se jim líbí, kde je jim fajn, z výsledku dobře udělané věci, ať už něco hezky zorali, složili, namalovali, kopli branku, zbaštili … nebo úplné jiné hovadiny, jen tak.

… děkuji za neptaní se ;-) Nejen múza je plachá …

Autor: Štěpánka Bergerová | neděle 22.7.2018 16:01 | karma článku: 18,87 | přečteno: 909x