Odcházela jsem z práce domů a před budovou jsem HO potkala. "Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně. Zbytečná otázka, věděla jsem, že několik minut od místa, kde jsem tenkrát pracovala, ON bydlel.
"Dlouho jsem tě neviděl," řekl vyčítavě.
"Osm měsíců," prořekla jsem se.
"Máš to spočítaný?" zeptal se překvapeně a hned dodal: "Nemyslím, že to bylo tak dlouho."
Neodporovala jsem mu, neřekla jsem mu, že celých osm měsíců jsem čekala na jedno jeho zavolání. Neřekla jsem mu, že osm měsíců jsem měla čas na to, abych si zrekapitulovana náš vztah. Za dobu, kterou se mi ani jedinkrát neozval, jsem si uvědomila, že rok, který jsme spolu "chodili", vlastně žádná vážná známost nebyla. Bolelo to a pobrečela jsem si.
"Mám stále pro tebe to posledni CD od Vangelise," oznámil mi. Věděl, že Vangelis je moje slabá stránka.
"Až budeš mít cestu kolem, tak mi ho přines," odpověděla jsem a nechápala, proč mi ještě po osmi měsících nezájmu chce dávat CD od Vangelise.
Chtěla jsem se otočit a pokračovat v cestě na tramvaj, když mě zadržel:
"Počkej, bydlím kousek tady odsud..."
Lákal mě na sbírku motýlů, a já jsem ve svých čtyřiceti byla tak blbá, že jsem to nepostřehla.
Přemýšlela jsem, jestli jít nebo s ním nejít. Lekalo mě odpoledne, kdy na mě opět nikdo nečekal. Zaklapnou za mnou dveře od bytu a celé odpoledne strávím chozením z kuchyně do obýváku a naopak. Celé odpoledne strávím pozorováním lidí z okna svého bytu. Lidi, kteří mají život, který já nemám. Nevěděla jsem, jak a co změnit, abych i já žila normálním, obyčejným životem.
Přemýšlela jsem a ON mě sledoval s těma svýma nádherným modrýma očima, kterým jsem před 20ti měsici podlehla a zamilovala se.
"Mám čas, pokud mi stále chceš dát CD s Vangelisem..." pokrčila jsem rameny a šla jsem s ním zkratkou mezi baráky k věžáku, kde ON bydlel.
Odemkl dveře od bytu a ihned zmizel v kuchyni. Zůstala jsem stat na chodbě u otevřených dveří.
"Pojd dál, je horko, chceš něco k pití?" vykoukl z kuchynských dveří.
Popošla jsem poslušně do bytu a zavřela vchodové dveře.
"No, pojd dál," řekl, když se vracel se sklinicí džusu a našel mě stále stát u vchodových dveří.
"Nebudu tě zdržovat," odpověděla jsem.
"Neblbni, poslechneme si Vangelise," lákal mě do obýváku. "A tady máš džus," postavil sklenici na konferenční stolek v obýváku.
Vyzula jsem si boty a bosky nakráčela do obýváku. Nechápala jsem o co mu jde, náš vztah skončil před osmi měsíci.
Posadila jsem se na gauč, ON pustil CD od Vangelise a posadil se vedle mne. Seděli jsme a mlčky poslouchali hudbu. Cítila jsem prázdnotu, která mezi námi byla. Cítila jsem, že my dva si už nemáme co říct. Dva cizí lidi, kteří si kdysi byli tak blízko, seděli vedle sebe a poslouchali krásnou, dojímavou hudbu...
Během našeho klidného rozjímáni se ON z ničeho nic na mě vrhl. Překvapil mě tak, až jsem vyskočila z gauče. I ON se postavil a začal se mne rvát blůzku. Neslyšel, že říkám: " NE".
Přístoupila jsem na bolestivější obranu, zarvala jsem mu svoje dlouhé, rudé nehty do zad. Ani tehdy "neslyšel", přestala jsem se bránit, věděla jsem, že nemám šanci se svými 160 cm a padesáti kily proti 185 cm chlapovi s velmi dobrou fyzičkou.
Nebránila jsem se a ON se mne serval všechno oblečení, které poházel po zemi. Stála jsem uprostřed obýváku nahá a ani jsem se nenamáhala zakrývat se rukama. Nic už mě nemohlo víc ponížit. Chlap, kterého jsem kdysi milovala, mě neslyšel.
Stála jsem jako sloup i tehdy, když i on se začal vysvlékat. Mohla jsem utíkat, ale ani mě to nenapadlo. Kam bych také nahá utíkala?
Serval se sebe triko a začínal si rozepínat pásek od kalhot, když ho konečně napadlo podívat se mi do očí.
Mám zelené oči, slyšela jsem mockrát, že mám krásné oči. Ale na druhé straně, pokud jsem se naštvala, tak jsem slýchávala, že mám moc zlé oči. Moje máti mi říkávala: kdyby pohled mohl zabíjet, tak ty bys jím usmrtila každého koho nemáš ráda.
ON se mi podíval do očí a asi mi z nich musely sršet blesky, protože pásek už nerozepnul.
"Promin," zašeptal a navlékl si zpátky triko.
"Takže se také můžu obléknout?" zeptala jsem se posměšně a posbírala oblečení po zemi.
Navlékla jsem si kalhotky, podprsenku, sukni a blůzu a ON se stále omlouval. Omlouval se a omlouval se.
"Nezlobím se," odpověděla jsem mu. "Neozval jsi se osm měsíců, a tak jsem za našim vztahem udělala tlustou čáru, myslela jsem si, že i ty to tak cítíš."
"Už nemám šanci?" zeptal se.
"Náš rozchod jsem obrečela a nechci kvůli tobě za rok řvát znova," řekla jsem mu. Věděl, že mě nepřesvědči, přesto mi dal slibované CD.
Vzala jsem si poslední CD od Vangelise a odešla jsem domů. Domů, kde budu sedávat u okna a pozorovat lidi, kteří chodili venku a měli život.
Vzala jsem si CD od Vangelise, ale věděla jsem, že si ho dlouho nebudu schopna poslechnout. Každá nota mě bude bolet, protože si vzpomenu na vztah, který prostě nevyšel.
