s nahluchlou maminkou, aneb ve středu budou v Cechách čtyřiceti stupnˇová vedra. Předpovědˇ počasí mě vyděsila. Maminka má malý byt 1+1 a obě okna na jednu světovou stranu, takže si v bytě otevřením oken nevyvětrá.
V pondělí jsem ji chtěla varovat:
"Mami, ve středu bude hrozný horko," zavolala jsem přes oceán do Cech.
"Byli jsme v sobotu a neděli na chalupě, trochu se ochladilo," odpověděla mi maminka. Nerozuměla mi ani slovo, protože ji v bytě opět řvala televize.
"Ve středu bude hic," nevzdávala jsem se a snažila se televizi překřičet.
"Máte tam hic?" zeptala se mě nevinně maminka, která asi zaslechla pouze poslední slovo.
"Rve ti televize, televize, televize," opakuji a doufám, že maminku napadne ji vypnout.
"Ty slyšíš televizi? Je v obýváku, jsem v kuchyni," odpověděla mi. Jako kdyby na tom záleželo, protože byteček je tak malý, že je uplně jedno v které místnosti je. Divím se, že sousedi si ještě neztěžovali.
"Budete mít hrozný hic," opakuju.
"To nevím jak tady bude,"
"Já vím, bude hic. Pamatuješ si, jak jsme minulý rok koupili větrák?!"
Větrák, maminka zaslechla větrák a odpověděla mi:
"Větrák nechci, všude to fouká," zamítla ihned.
"Koupili jsme ti takový malý větráček, dáš si ho na linku, netočí se, ale vzduch se trochu protočí..." vysvětluju
"Zakopla bych o šnˇůru," vymyslela si důvod.
"Ten malý větráček ma krátkou snˇůrku, dáš si ho na kuchynˇskou linku, nezakopneš," přesvědčuju ji.
Ale maminka měla dost povídání o větráku...
"Na chalupu pojedeme už ve čtvrtek," nahlásila mi.
Vzdávám se, vzdávám se, i když bych nejraději v zoufalství přeskočila oceán a našla mamince ten malý větřáček ve skříni a umístila ho na kuchynˇské lince, aby se jí ve středu lépe dýchalo, a aby to hrozné horko přežila.
Zavolám bráchovi, snad se mu podaří jí vysvětlit, že jsme minulý rok pro ni koupili malý větráček, na který asi zapomněla.
