Stěhuju se, aneb: To byl utok, pane...

Až před týdnem jsem pochopila, proč se v Americe prodávají zatavené nože ve folii a proč nejsou k dostání nikde v popředí obchodu. Také mi došlo, proč jsou ostré předměty zatavé ve folii tak precizně, že je z folie musíte trpělivě

"vysekat" ven a přestříhat slabé pásky z umělé hmoty. Tyto pásky bezpečně zachytí ostrý předmět na zadní stěně folie. Důvod je prostý, pokud se některý zákazník rozčílí a chtěl by zautočit, tak po ruce nemá ostré předměty. Ale někdy stačí i ty tupé.

----------------------------

Asi před měsícem nás navštívila manželova dcera a zeptala se mne, jestli stále pracuju. Už dvanáct let ji nejde do hlavy, že jsem si vzala jejího tátu a nesekla ihned s prací a neválela jsem si doma "šunky". Tak nějak moji lenost očekávalo celé manželovo příbuzenstvo. Převezla jsem je.

"Nemůžu se stopnout," odpověděla jsem jí popravdě. "Baví mne to, rozčílit mne dokážou jenom líní spolupracovníci. Jinak v pohodě, den utíká strašně rychle, neustále se něco řeší, hlídám lidi, aby si neodnášeli něco navíc, něco, co vůbec nezaplatili..."

"A to na tebe ještě nikdo nevytáhl pistoli?" zeptala se nevlastní dcera naprosto vážně, zná současnou situaci v Americe, kdy každý zloděj si myslí, že má právo si odnést všechno, co se mu zlíbí, atˇ je to z obchodu nebo z cizího bytu. Není divu, že zloději si myslí, že jsou v právu, když je někteří soudci v některých státech místo praštění přes prsty, ještě povbudí. Vždytˇ se jedná pouze o loupež. 

"Pistoli ještě ne, otevřeli si usta, ale nikdo mi nevyhrožoval, " přiznala jsem, ale po těle jsem měla husí kůži.

----------------------------

"Ta váha váží blbě, není možný, aby jedna hruška stála tolik peněz," zákazník. Mladý, hodně vysoký kluk s vytetovaným obojkem kolem krku. 

Nejsem tam tejden, abych nevěděla, co provedl. Někteří chytráci si myslí, že pokud si budou s váhou hrát, tak jim naváží věci levnějši, často se stane opak. Zelenina nebo ovoce je naopak dražší, a tak to měl i tento vytáhlý černoch se svoji přítelkyní.

Přišla jsem a napravila jsem jeho vážení a hned hruška byla levnější, ale to jsem si všimla, že na pravé straně je průhledná krabice  s nakrájeným melounem, jenom ten meloun se nevyskytoval na počítači.

"Budeš chtít ten meloun?" zeptala jsem se přívětivě.

"Jo, on se neseskenoval?" podivil se debilně.

Vzala jsem krabici a přesunula jsem ji nalevo, kde jsou věci neseskenované. Rozčílíla jsem ho, machra.

"Snaží se krást," sdělila jsem tiše Kimberly, a tak vyrazila ona a stála mu nějaku chvíli za zadkem.

Vrátila se ke mne a varovala mne, že ten "mačo" je sprostý a vzteklý. Co čert nechtěl, hned vedle něj blikalo světýlko, lidé kupovali alkohol, znamenalo to jít potvrdit jejich věk.

A to už ten vysoký kluk nevydýchal, byla jsem opět vedle něho a on viděl nejspíš rudě, nezáleželo na tom, že jsem mluvila s jiným zákazníkem.

"Jestli tady odsud nevypadneš, tak ti šlápnu do ksichtu," oznámil mi. Chystala jsem se, že kolem něho projdu mlčky pryč, ale on sebral krabici s melounem a mrsknul mi ji pod nohy.

"Chceš ten meloun? Tak tady ho máš."

Opatrně jsem obešla vodu a kusy melounu a šla jsem zavolat manažera, že tady budeme potřebovat někoho na uklid.

Jak jsem se otočila k agresorovi zády, on sebral velikou čokoládovou tyčinku, jsou tam dva velké kusy tmavé čokolády a mrsknul mi ji do zad. Trefil se. A tehdy mi došlo jaké je štěstí, že se v popředí obchodu vyskytují jenom cukrovinky a ne těžké nebo ostré předměty. Pokud má někdo temper, ve vzteku se udělá leccos.

"Napadl mne a vyhrožoval," svěřila jsem se svému manažerovi a ten hned zavolal výš. Vyjedou si videopásku a dají mu zákaz vstupu do obchodu, protože to je napadení. Také je možné, že má těch výtržností více, a to potom by bylo pro policii.

"Nikdo tě nebude napadat za to, že děláš dobře svoji práci," ujistili mne oba šéfové.

To je pravda, možná, že ji dělám dobře, ale aby mne kvůli tomu někdo zranil nebo zabil, to opravdu nemám zapotřebí.

----------------------

"New York se k nám stěhuje a ti si myslí, že to, co jim projde v demokratickém New Yorku, tak jim projde i tady," řekl mi manžel.

"Je možné od nich utéct?"

"To musíš jedině do hor mezi rednecky, kteří se živí prací a ne krádeží," poradil mi manžel.

Díky za radu, stěhuju se.