Nemám ráda létání. "Se svoji klaustrofobií bys měla sedět doma na zadku a ne v letadle," nadávám si každý rok, když letíme do Cech. Další moji noční můrou je přestup z jednoho letadla do druhého.
Bojím se, že letadlo nestihneme a ono odletí bez nás.My skončíme na letišti a ztratíme jeden den zbytečným čekáním. Letos se mi moje noční můra, odlet letadla bez nás, málem vyplnila.
Do Philadelphie jsme přiletěli se zpožděním, a tak místo hodiny a půl na přestup na letadlo do Prahy, jsme měli pouze pětačtyřicet minut. Sledovala jsem hodinky a počítala každou minutu. Cestující se pohybovali pomalu, a prostrkat se s kuframa ke vchodu z letadla, také nešlo. Trpěla jsem a stále sledovala hodinky.
Když jsme vypadli z letadla a chtěli jsme se rozběhnout k terminálu A14, spatřila jsem zradu. Prosím, aby všechna letiště přestala dávat lidem hádanky. Unavená a vystresovaná a vychrstnutá konečně z letadla nemám náladu řešit záhadu, kde je terminál: "A". Nalevo terminál "C" a napravo terminál "B". Otázka je: kde je terminál "A"?
Pokud si myslíte, že jsme se rozběhli nalevo, tak se nemýlíte. Nalevo, ale naštěstí po chvíli jsme hádanku rozluštili, písmenko "A" je před písmenem "B". Otočili jsme se a utíkali zpátky na základnu. Ztratili jsme vzácné minuty, které jsme neměli, a tak jsme poklusávali. Stále "B", ale v dáli jsme už zahlédli "A 25-15". Jsme blízko, zajásali jsme. Omyl, než jsme se dostali k áčku, tak už nás běh unavoval. Zjištˇovala jsem, jako každý rok, že přestupy na letadla, je pouze pro mladé a fyzicky zdatné jedince. Chvíli trvalo, než jsme proběhli deset terminálů. Další klusání a konečně, uviděli jsme, jak se nám v dálce vysmívá náš terminál "A14". Připadalo mi, že se nepřibližuje, možná, že jsme neběželi s takovým nasazením, jako na samém začátku.
Přidat na rychlosti, klušeme, protože už nás vyvolávali: dva zašantročení a leniví cestující ihned na terminál A14, letadlo je přichystané k odletu.
Co si myslíte, že děláme? Určitě nesedíme v baru: Běžíme. Zdržte letadlo!
Terminál "A14", kde stály pouze tři letušky u vchodu do tunelu, který vedl do letadla, odlet zdržovaly. Naštěstí si nás všimly a počkaly až "dofuníme" k nim.
Doklady, rychlý krok do letadla a dveře se zavřely. Zhroutila jsem se do sedadla, umírala jsem. Ale letěli jsme do Prahy, stačili jsme to, i když s odřenýma ušima.
