Na poschodí má souseku, která je asi o patnáct let mladší, než moje maminka, a ta má každý měsíc problémy s penězi vyjít. Než dostane důchod, musí si pár stovek vypůjčit.
Peníze poctivě vrací, jakmile zabere důchod a nebo si zaběhne přivydělat na brigádu v obchodě.
"A ty jsi ji opravdu nikdy nepůjčila?" podivila jsem se, že sousedka nikdy nepožádala moji maminku o půjčku. Moje maminka je všude velice oblíbená pro svůj pozitivní pohled na život. Neustále se usmívá, vtipkuje, a tudíž musí to být lehké svěřit se takovéto osobě se svými problémy.
"Nepůjčila, nejsem přece banka, abych půjčovala lidem peníze," namítla maminka logicky.
"A ona se tě nikdy nezeptala?"
"Prosím tě, ona si stále stěžuje, že nemůže s penězi vyjít. Byla zvyklá na lepší časy a ty už jsou pryč. A tak jsem jí spočítala kolik já mám důchodu, kolik mě stojí prášky v lékárně... Také jsem zavzpomínala na dávnou dobu minulou. Jak jsem si myslela, že budu pracovat i v důchodu a měla jsem mrtvičku a infarkt a byla jsem ve dvaapadesáti v důchodu. Poradila jsem jí, aby nekupovala nic, na co peníze nemá. Ještě jsem jí řekla, že šetřit se musí. Celý život jsem šetřila peníze, abychom si mohli některé věci koupit. Jo, nejsem bankomat ani charita," uzavřela maminka svoje důvody.
Moje maminka je vlídná, usměvavá, nikdy si nestěžuje, i když už jí několik týdnů nejde televize. Od té doby, co se v Cechách najelo na nový systém, v maminčině baráku televize jde občas a jenom na chvíli. Stále je něco v nepořádku. Venku je zima, větrno, a tak se trpělivě dívá z okna a nebo si čte, pokud jí to oči dovolí.
Moje maminka je trpělivá, laskavá a usměvavá, ale se žádným bullshitem (hovadinou) za ní nechodˇte. Věřím tomu, že pokud by jí sousedka svěřila svůj důchod, tak moje maminka by pro ni peníze ještě ušetřila. Moje maminka totiž celý život dokázala zorganizovat nezorganizovatelné.
