U babičky na Sumavě, kam jsme jezdily jako děti, jsme mivali dvě středně velké zahrádky. Pěstovala se tam zelenina, jahody atd. Odmalička jsem viděla, jak tam moje rodina stále něco kutila.
Vypadali tak radostně, rýpali se v zemi, sázeli semínka, kdo by se jim nesnažil pomoci. Byla jsem ráda nápomocná.
Nikdo jsme tenkrát neveděl nic o entomofobii, helminotofobii, muscofobii nebo mymekofobii... Měla jsem snad každou fobii, na kterou jsem se na zahrádce podívala. Snažila jsem se svůj strach skrývat, protože nikdo jiný, než já, nehulákal, když spatřil nebo se dotkl žížaly. Měla jsem prostě: "žížalofobii", vystřelila jsem ze zahrádky pod vodovod. Drhla jsem si tam ruce asi deset minut, a protože jsem také měla: "broučkofobii", "mravencofobii" a "hlemýždˇofobii", byla jsem více pod vodovodem než v zahrádce. Můj řev je brzy omrzel a zakázali mi přístup na zahrádku. Líto mi to nebylo, pozorovala jsem je za plotem, kde jsem si hrála. Nejsem žádný zahrádkářský typ, bohužel.
Několik let zakázaný přístup na naše chalupářské zahrádky mě jednou omrzel. Rozhodla jsem se, že jim stejně vypomůžu. A protože tam zrovna nikdo nebyl, vklouzla jsem na zahrádku a protrhávala jsem plevel. Dost dlouho jsem je pozorovala, jak a co dělají. Nejsem blbá, plevel poznám, ne?
Po dobře odvedené práci jsem se odklidila do kuchyně, budou určitě překvapeni až uvidí odplevenou zahrádku. Nebudou tam muset trávit už tolik času.
Pochvala přišla ve chvíli, když otec vletěl do kuchyně:
"Kdo vyškubal všechny ty sazeničky ze zahrádky? Sázel jsem se s tím včera celý odpoledne."
Zalezla jsem v kuchyni do kouta a zešeptala:
"To jsem byla já, a to byl plevel."
"Plevel," hořekoval otec. "Já ji zabiju," otočil se k máti.
"Tak já to proberu na kompostu," navrhla jsem smířlivě.
"Ona to probere na kompostu," nevěřil otec svým uším. "A ty, ty do tý zahrádky nesmíš," dostala jsem striktní zákaz. "Ty a divoký prase v zahrádce jste schopni udělat stejnou paseku."
(Nevím, jestli někdy zažil divoké prase v zahrádce, ale díky za přirovnání, tatínku.)
Odešel naštvaně ven a šel se laskat se svoji zahrádkou. Dával ji do pořádku po mém vyorání.
Líto mi to ani nebylo, nejsem stejně zahrádkářský typ.
