"A potřebovala vůbec chytré hodinky?" optala jsem se včera snachy, když mi sdělila, že celá škola hledá vnuččiny chytré hodinky. Dozvěděla jsem se, že chytré hodinky nosí do školy proto, aby nemusela mít u sebe chytrý telefon,
který by mohla někde ztratit. Hodinky používá místo telefonu.
"A tak ztratí hodinky, kdy je měla naposledy?"
To byl právě oříšek k rozlousknutí. Ve čtvrtek se hodinky naposledy nacházely ve škole, ne že by se tam přišly vzdělávat, vnučka je měla na ruce a potom se po nich slehla zem. V pátek vnučce nebylo dobře a zůstala doma, v sobotu a neděli se nikdo po chytrých hodinkách nesháněl, až v pondělí, když měla jít do školy, chytré hodinky nebyly k nalezení. Telefon hlásil poslední pobyt hodinek: ve čtvrtek škola a dál ani tˇuk. Chytré hodinky se chytře nenabily a leží někde blbě vybité. Otázka je: kde?
V pondělí ráno celá rodina usoudila, že to bude nejspíš škola, kde je vnučka asi ve čtvrtek ztratila a někdo je našel a tedˇ tam čekají, až si je vnučka vyzvedne. Pondělí za námi a hodinky ve škole nikdo nenašel a nevrátil. A blbý telefon neustále ukazoval, že chytré hodinky byly naposledy zaregistrovány: ve čtvrtek ve škole.
Včera, v uterý se syn vydal do školy a celá škola hledala chytrý hodinky, které byly vybité a někde blbě ležely. Že opravdu někde blbě ležely, se přesvědčila včera, tj. v uterý odpoledne, snacha. Ona, která má přehled o každém papírku, který je doma. Všechno je v její domácnosti přehledně uspořádáno, věci v krabičkách, krabičky popsány, v její domácnosti je absolutně nemožné něco ztratit a co se nestalo? Chytré hodinky snachu přelstily. Dokázaly uniknout její pozornosti a normálně se ztratit. Už od čtvrtka večer se chytře schovávaly na zemi za skříˇkou, kam nepozorovaně sklouzly, když je vnučka na skřínˇku položila ve čtvrtek na nabití. Schovávaly se tak dokonale, že se na zemi nezalesklo ani sklíčko, až po snachy pořádném a důkladném probádání... chytré hodinky jsou na světě.
Školní pátrací akce musí být odvolána. Je středa ráno a já právě v tuto chvíli myslím na vnučku, která v tuto ranní dobu, je 7:43, musí jít do ředitelny, omluvit se, že hodinky se našly, nikdo je neukradl. Byly zapadlé za skřínˇkou v jejich vlastním domě. I to stává.
"Vidiš jaký máš doma bordel, ani nevíš, kde se ti válí věci," dloubla jsem si včera večer s radostí do snachy, když jsme měli společnou večeři v japonské restauraci. No, nepotěšila by vás také něčí nedokonalost? A hlavně, když se jedná o osobu tak dokonalou, jako je moje snacha. (Jestli si snacha přečte můj komentář, tak mne zardousí, a už se nebudou hledat chytré hodinky, ale chytrá tchýně, což jsem já...)
"Já? Bordel?," zeptala se mne nevěřícně a bylo vidět, že po mne v nejbližších minutách skočí.
Naštěstí se dostavil kuchař, který nám za pekelných plamenů připravoval večeři před našimi zraky, á jídlo je tady, ihned zavládla dobrá nálada.
