Potápím se
"A zvedá se mi z tebe žaludek," napadla jsem opět tu osobu, která se na mne ze zrcadla dívala. Tu osobu, kterou jsem byla JÁ.
Šla jsem si obléknout džíny, které jsem vlastnila již několik let. Džíny z let, kdy jsem si ještě nepřipadala tlustá. Překvapilo mě, že jsem se do nich v pohodě dostala a dokonce bez problémů zapnula i zip. Ale jenom co jsem si džíny svlékla, viděla jsem, že břicho není dostatečně ploché, můj zadek je obrovský a pas se nějak vytrácí. Viděla jsem se uplně jinýma očima. Co se se mnou stalo?
Kdy nastala doba, kdy se moje postava tolik změnila? Nepamatovala jsem se. Co bych měla dělat, abych se zhubla?
"Vím, že jsem jako vepř, ale nemůžu s tím nic dělat, nemám silnou vůli," omlouvala jsem se před masérkou a bylo mi stydno, že se musí dotýkat mých špeků, které jsem si myslela, že na sobě mám.
"Nejsi vůbec tlustá, co tě to napadá?" podivovala se masérka. "Naopak ti to moc sluší," přidala lichotku.
Další člověk, který si klepe na čelo, když mluvím o shazování kil. Moje láska k jídlu mi nedovolí se nenajíst.
Co chci? Chci vypadat jako jedna z mých kolegynˇ? Debbie je asi tak se mnou stará a je taková hůlkovitá. Ruce jsou hůlčičky potažené kůži, nohy tyčky potažené kalhotama. A jak by řekla moje šumavská babička: Ta ženská nemá žádné líčko. Babička tím myslela, barvu ve tváři. Debbie byla scvrklá, vrásčitá a šedivá. Žádnou jiskru.
Debbie jsem podezírala z anorexie a dokonce jsem si myslela, že bych ji mohla pomoci.
"Mám hlad a těším se na večeři," řekla jsem tenkrát, protože už bylo pět hodin a v tuto dobu na mne doma ještě čekával Nik, můj manžel.
Jen, co jsem neuváženě vyslovila slova o večeři, lekla jsem se, jestli jsem Debbii neurazila zmínkou o jídle.
"Také ráda jím," sdělila mi s důvěrou a já jsem se zaradovala, že je schopna o jidle komunikovat. Možná to s ní nebude až tak zlé. "Moje nevlastní dcera má anorexii a závidí mi moji postavu," sdělila mi hrdě. "Můžu sníst cokoliv a nepřiberu, jsem přirozeně štíhlá po tátovi," vysvětlila mi radostně a rozvlnila se, až jí kostičky zachrastily.
Jsem šílená a nebo je ona šílená, přemýšlela jsem. Vidí se vůbec někdy v zrcadle? Vidí svůj hubený a dlouhá krček, plochý hrudníček po tátovi, deseticentrimetrovou mezeru nejenom mezi stehny, ale i koleny, kterou ukazují obtažené kalhoty.
Nereagovala jsem na slova o anorexii a zajímalo mě, kdy jedla naposledy.
"K obědu jsem měla sendvič, co jsi si dala ty?" zeptala jsem se, protože Debbie moje povídání o jídle neodradilo.
"Ještě jsem neměla oběd," přiznala se.
Bylo už pět hodin odpoledne a ona neměla ještě oběd, tak to atˇ mi vykládá o nadšení z jídla.
"Asi jsi měla vydatnou snídani, že jsi nechtěla obědvat, vidˇ?"
"Neměla jsem snídani, ale večeři si určitě dám," ujištˇovala mě.
Věděla jsem, že se s ní nemá cenu bavit o jídle, Debbie jídlo nejenom nemilovala, ale ona mi lhala. Přestala jsem ji trápit povídáním o jídle. Až o hodně později jsem zjistila, že Debbie si každý den večer, než odcházela domů, koupila lahvičku červeného vína. Myslím si, že ona neměla problémy pouze s jídlem, ale i s alkoholem.
A to nebyl můj případ. Jídlo jsem vždycky milovala, i když v poslední době jsem se ho snažila znechutit. Snažila jsem se jídlo nenávidět, protože jsem chtěla vypadat štíhlá, štíhlejší, nejštíhlejší.
Stála jsem před zrcadlem, jenom tak, ve spodním prádle, a kriticky jsem se prohlížela. Neušel mi žádný špek na mém těle.
Stála jsem před zrcadlem a říkala jsem té skoro padesátileté ženské, která na mě ze zrcadla hleděla hlasitě, tak hlasitě, aby mě ta nána pitomá slyšela a nespadla do problému, jako je anorexie :
"Anorexie je duševní nemoc. To není o tlouštˇce, je to o tom, že jsi nespokojena sama se sebou. A máš právo být nespokojená, zklamala jsi, selhala jsi, prohrála jsi... Ale dělala jsi, co jsi mohla. Zachránit Nika nebylo něco, co bylo ve tvých silách."
Chvíli jsem mlčela, a potom jsem na sebe zařvala do zrcadla:
"Ale on mi věřil, on do poslední chvíle věřil, že ho nezradím, že mu pomůžu." Opět jsem zmkla, za chvilinku tiše pokračovala: " A já jsem zatím už byla jenom unavená. Byla jsem tolik unavená, že jsem mu už jenom dávala morfium a přála jsem si spát a spát a nikdy se nevzbudit. Nezachránila jsem ho a on mi věřil a nějhorší je zradit něčí důvěru. Já si to myslím, že nejhorší je někoho zradit..." odpovídala jsem svému obrazu v zrcadle.
Napsáno v roce 2009, kdy jsem si důvěrně pokocela se svým zrcadlem v ložnici.
Potápím se a tentokrát se bojím, že mě nikdo nezachrání.
Tohle všechno ... mě opravdu přivádí k šílenství.
Potřebuju někoho, kdo mě vyléčí
Někoho, kdo by věděl
Někoho, kdo by mě znal
Někoho, kdo by mě podržel...
....
Ivana Lance
Tanec
Noční obloha se třpytila miliony hvězd, jako by se připravovaly na tanec. Měsíční svit zaléval louku stříbrným světlem a vítr šumící v korunách stromů zněl jako tichý doprovod noční melodie.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Veselý se omluvil za urážku Vášáryové. „Reagoval jsem neadekvátně,“ řekl
„Milá slavná Vášáryová, ty spodino, já Ti ze srdce přeju, aby Ti mráz roztrhnul p*del. Já jsem si...
Poslanci rozhodují o zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky schvalují poslanci....
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli v úterý dva lidé. Na...
„Neviděli jsme od něj nic než dobro.“ Írán se loučí s Raísím, hrozí Izraeli
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí zahájil ráno za účasti desítek tisíc lidí smuteční...
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...
- Počet článků 395
- Celková karma 18,25
- Průměrná čtenost 942x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)