Orientacni schopnosti nebo neschopnosti?

       Sedim v aute a vytahla jsem  notebook, abych napsala svuj pribeh. Cekam totiz na manzela, az me prijede "vysvobodit" a moje nestartujici auto nastartuje. Je vecer a jsem unavena. Muj smolny den zacal uz rano, kdyz jsem jela do prace. Silnice, po ktere denne jezdim, se opravovala a pousteli auta nejdrive z jedne strany silnice a potom z druhe. Proste pekna zdrzovacka.

 

 

"Budete cekat asi tak pet minut," zavolal mexicky delnik na ridice auta, ktere stalo prede mnou. Zaslechla jsem jeho sdeleni a zpanikarila. Vyhrabala jsem z tasky mobil.

     "Pokud tady budu stat opravdu pet minut, tak prijedu do prace pozde," sdelila jsem manzelovi. "Vratit se nemuzu, nic bych tim nevyresila, akorat bych si zajela a to muzu klidne pockat." Hodnotila jsem svoji situaci a ocima hledala unikovy bod z prostoru, ve kterem jsem uvizla. Vsimla jsem si odbocky vlevo. Zadna hlavni silnice, ale treba by mne nekam dovedla.

      "Kam se dostanu, kdyz odbocim na "Church Rd."?" zajimalo me. "Skoncim nekde pred kostelem a nebo projedu?"

      "Projedes a budes na silnici cislo 20, tam odbocis doprava" odpovedel muj muz.

      "Nezatezuj me s cislama silnic, rekni mi hospodu nebo obchod, ktery v techto mistech budou." Dozadovala jsem se. Nevedel. Presto jsem hodila blinkr do leva a spolehala na jeho znalosti.

       Mel pravdu, projela jsem a do prace dojela vcas.

       Kdyz o tom tak premyslim, tak orientacni schopnosti jsem nikdy nemela. Na stredni skole pri hodinach zemepisu jsem bezradne stavala pred velkou zavesnou mapou. Postarsi ucitel si nejdrive myslel, ze me orientaci v mape nauci. Po nejakem case to vzdal, kdyz videl, jak jsem si pred tim, nez jsem chtela neco najit, pekne od mapy poodstoupila. Nepristoupila jsem  blize jako ostatni normalni studenti, mela jsem svoji metodu, spolehala jsem na takovy uceleny pohled na stat nebo na svet, podle toho, co za mapu na tabuli viselo.  Potom po pameti a stylem: "tady nekde by to melo byt" jsem zvedla ukazovatko a vylozene "smatrala" po mape. Ucitel mi daval rady jako: doleva, nahoru, dolu, nez zjistil, ze moje oci jsou v uplne jinych prostorach nez bolava padajici ruka s ukazovatkem. Jednou to uz nevydrzel a zvolal na me rozhorcene:

    "Holka, vzdyt ty potrebujes zivotem pruvodce." 

     Pruvodce? Vzdycky jsem mela "zivotni pruvodce", a to rodice. Tata me dovezl kam jsem potrebovala a opet privezl. Byla jsem jeho princezna, o cestu se staral on a ne ja. Take muj prvni manzel byl muj pruvodce osmnact let, i kdyz trochu nespolehlivy, ale s jeho pomoci jsem docestovala, kam jsem potrebovala. Po rozvodu si myslel, ze si bez nej nebudu vedet rady a jeste rada se k nemu vratim. Cekal sest let, musel uz videt, ze ho zpatky nezavolam, presto se udivene zeptal naseho syna: "Kam jsi rikal, ze to mamina odcestovala? Do Ameriky, prosim te, vzdyt ona sama nenasedla ani do vlaku."     

      Mel pravdu, do vlaku ne, ale do letadla jsem nasedla sama. Rozhodnuta zapomenout na ponizeni a zmenit, vsechno zmenit.

      To se mi opravdu povedlo. Svuj zivot jsem prekopala do zakladu. Bez domova a rodinou za zadkem, ktera vzdycky pomohla, jsem byla v uplne jinem prostredi. Za prve se ode mne ocekavalo, ze v aute a na silnici budu jako doma.

     "Nikdy jsem v Cesku neridila," obhajovala jsem se. "Jsou lide, kteri se nikdy v zivote nenauci ridit auto." vysvetlovala jsem svoji utopii, kterou jsem nabyla za hlubokeho socialismu.  

     "Co je na rizeni auta tak tezkeho?" nechapal muj druhy manzel. "Pokud chces nekam jet, tak si budes muset udelat ridicak a dojet si tam. Nejsem doma," oznamil mi. Stala jsem s otevrenou pusou. Prece jenom jsem byla cely zivot zvykla na svoje "zivotni pruvodce" a on mi jako "ridic" nechtel byt k dispozici.

     Nenalehal na me, a tak jsem si az po roce odhodla udelat ridicak a pomalu se otrkavat na silnicich. Na svoji prvni cestu do skoly jsem se domluvila s manzelovo synovcem. Slibil, ze se mnou pojede, abych skolu dobre nasla, protoze se z hlavni silnice muselo odbocit na takovou vedlejsi cestu a potom jeste dlouho jet, nez se narazilo na skolu. Svoji prvni cestu jsem odridila, ale po svem zpusobu "hledani v mape", jsem nevenovala pozornost nazvu ulice, kde musim do skoly odbocit. Opet jsem spolehala na celkovy dojem z prostredi, kde se odbocka do skoly nachazela. Byla jsem spokojena, dva stromy, ktere u silnice staly, si budu pamatovat a pristi tyden urcite odbocim na spravnou silnici a skolu bez problemu najdu.     

     Prisi tyden jsem vsak jela a jela a jela a odbocka do skoly porad zadna. Uz mi to zacalo byt podezrele, a tak jsem z auta volala manzelovi.

     "Prosim te, za takovou dobu uz jsi davno mela byt ve skole," podivil se.

     "Vid?" souhlasila jsem s nim malem radostne. "A to si predstav, ze jedu ve ctyrproudovce a naproti nam je taky ctyrproudovka. Nejak si nemuzu vzpomenout, ze jsem minuly tyden..." ani jsem nedorekla.

     "Kde to jsi?" zvolal zdesene.                                                                                       

     "Kdybych to vedela, tak ti nevolam," urazila jsem se a stale pri jizde patrala po prave strane silnice, jestli uvidim cestu, na ktere mam odbocit.

     "Po odbocce do skoly se uz nedivej, zadna nebude," sdelil mi razne, "Uz jsi malem v Atlante," oznamil mi.

      Lekla jsem se tak, az jsem malem sjela do prikopu. Do Atlanty bych se sama se svym ridicskym umenim nikdy nevydala. Co ted?

     "Nezmatkuj," uklidnoval me po telefonu. "Prejed zprava do krajniho leveho pruhu a pri nejblizsi prilezitosti odboc do protismeru."

     Naprosto logicke, ale me to v tu chvili nekdo musel rict.

     "Co kdyz nebude prilezitost? Co kdyz se ocitnu v Atlante drive, nez se mi podari odbocit?" strachovala jsem se. "Ztratim se a uz me nikdo nikdy nenajde."

     "Neboj, najdu te," ujistil me manzilek. Verila jsem mu, byli jsme spolu teprve rok.

     Prestala jsem upet do telefonu a soustredila jsem se na prejizdeni z pruhu do pruhu, coz byla moje prvni zacatecnicka praxe. Musim rict, ze ridici v Americe jsou velice slusni a vstricni. Jakmile spatrili moje zmatkovani na silnici, tak me radeji pousteli a drzeli se v uctive vzdalenosti od meho auta.

     Na zpatecni ceste jsem sledovala cedule na silnicich, abych spravne odbocila a mohla jsem se konecne zucastnit vyuky. Pri odbocovani na krizovatce, ktera vedla ke skole, jsem pochopila, proc jsem krizovatku prejela. Silnice se rozsirovala, stala tam nakladni auta, muzi v oranzovych vestach a take dva stromy, ktere tam pred tydnem staly, byly pokaceny. Proste celkovy vzhled silnice se za tyden uplne zmenil, a tak jsem krizovatku nepoznala.

      Dopisuji  svuj pribeh a muj muz stale nikde. Nestartujici auto, je nestesti. Copak by me napadlo, kdyz jsem z auta rano vylezla a pospichala do prace, otocit se, jestli jsem nahodou nenechala zapnuty svetla? Neotocila jsem se a mam to. Vybita baterie.

      "Kde jsi? Rada bych jela domu," oznamuji svemu muzi zdrcene do telefonu.                

     "Za chvili tam budu, honey," odpovida laskave.

      Opravdu prijel za chvilicku po nasem telefonatu. Vybehnu z auta a pospicham k nemu.                                                                               

      "Nepochopim, jak jsem mohla zapomenout," rikam rozhorcene. Musim si vynadat, kdyz on nenadava. "Jsem opravdu tak pitoma?" kroutim nevericne hlavou.

     "Nerekl jsem to, ale vyvracet ti to nebudu," rehta se.

     "Opravdu jsem pitoma?" ptam se unavene.                                                                                           

     "Nejsi," ujistuje me. "Jsi jenom roztrizita," rika smirlive.

     Uklidnim se. Jeste ze tak.                        

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ivana Lance | pátek 19.12.2008 21:59 | karma článku: 11,04 | přečteno: 900x
  • Další články autora

Ivana Lance

Tanec

Noční obloha se třpytila miliony hvězd, jako by se připravovaly na tanec. Měsíční svit zaléval louku stříbrným světlem a vítr šumící v korunách stromů zněl jako tichý doprovod noční melodie.

8.5.2024 v 23:42 | Karma: 9,80 | Přečteno: 187x | Diskuse| Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma: 25,35 | Přečteno: 599x | Diskuse| Ona

Ivana Lance

Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.

Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.

7.3.2024 v 0:36 | Karma: 19,61 | Přečteno: 747x | Diskuse| Ona

Ivana Lance

Zachráněná?

V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,

12.2.2024 v 18:40 | Karma: 21,69 | Přečteno: 610x | Diskuse| Ona

Ivana Lance

Láska je jako duha

Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.

9.1.2024 v 18:34 | Karma: 14,40 | Přečteno: 412x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace

26. května 2024

Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...

Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci

26. května 2024

Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...

První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí

26. května 2024

Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...

V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven

25. května 2024  22:38,  aktualizováno  23:28

„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...

  • Počet článků 395
  • Celková karma 18,25
  • Průměrná čtenost 942x
Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 

Seznam rubrik