Brečela bych. Právě jsem položila telefon, mluvila jsem s bráchou. Moje maminka, které je 84 let, už měla přes tři dny rýmu a kašel. Obvodní doktorka jí dala pouze kapky, protože nedávno dobrala druhé antibiotika.
Moje maminka se snažila poctivě tři dny s kapkama léčit. Ale dneska v noci jí bylo zle. Zvracela, a tak brácha, který žije půl hodiny tramvaji nebo autobusem cesty, volal mamince sanitku. Přijeli, maminku naložili a odvezli do nemocnice. Tam jí dali kapačku, nabrali jí krev a poslali jí na chodbu, kde musela čekat na výsledky. Nebylo jí dobře a musela si lehnout, a tak ležela dvě hodiny na tvrdé lavici. A doktoři rozhodli, že může jet domů do domácího ošetření. Naštěstí bráchovo syn pro svoji babičku přijel, jinak by tam asi ležela ještě nyní, kdyby čekala na sanitku.
"Rekla mamka vůbec, že žije sama?" zepatala jsem se bráchy. Do jejího 36 m2 bytečku se nikdo jiný ani nevejde
"Tady čtu, že mamka žije s manželem," zhrozil se brácha.
"Rekla jsem jim, že manžel umřel," bránila se maminka tiše. Z nemocice po dvouhodinovém ležení v průvanu a na studené lavici, jí bylo ještě hůř. Nemůže mluvit, jenom kašle.
"Napsali tady, že je dušná," četl brácha zprávu.
"Vždytˇ má nemocné srdce, jak jí mohli poslat domů v takovém stavu?" rozčilovala jsem se.
"Ještě v horším stavu po dvou hodinách na lavici," odpověděl mi brácha.
Jsem zoufalá, nevím co mám dělat. Měla by být napojena na přístroje, protože nemůže dýchat. Takto nemocného člověka a v jejím věku pošlou doktoři domů. Na co doktoři přísahali, na hyenismus?
