Nejsem nadaná na jazyky, aneb: Výslovnost, výslovnost, výslovnost...

Také vám toto pravidlo vštěpovali, když jste se učili angličtinu? Nemám hudební sluch, ve škole mne vyhodili i ze sboru, abych jim ten krásný a libozvučný zpěv nekazila, jak já mám poznat, že moje anglická výslovnost není správná?

Naštěstí nejsem uplně hluchá a pokud se jedná o druhé, u nich v rekordním čase zpozoruju, že se jedná o falešné tony. Dokážu rychle odlišit prachobyčejné "krákání", atˇ se jedná o zpěv nebo hudební nástroj. Proto jsem ihned zjistila, že ten jižanský dialekt, který tady v Americe na mne lidé zkoušeli, je uplně odlišný od správného vyslovování angličanů, které se ve škole učí. Uvědomila jsem si, že bych rychle měla pohřbít i svoji Angličtinu pro samouky, kterou jsem si přibalila do kufru. Je mi opravdu líto: Mr. Black a Miss Hudson nejenom vaše výslovnost, ale i vaše konverzace je mi tady k ničemu. Naštěstí existuje i jiná řeč, a ta řeč se jmenuje: láska. Lidé se spolu domluví, pokud je v srdci láska, a tak jsme se domlouvali s Nikem. Nehledě na to, že Nik byl kdysi tři roky v Německu na vojně, takže se v životě setkal i s jinými přízvuky...? Ne, nemyslím to dvojsmyslně, to bych si nedovolila. 

Učila jsem se za pochodu, byla jsem hozena do řeky: angličtina na každém rohu a ještě jaká angličtina.

"Jak mluví?" zeptala jsem se Nika na začátku naši společné cesty, protože jsem lidem nerozuměla, a to stačilo popojet o kousek dál do "rednekova", kde bylo uplně jiné nářečí.

Podivila jsem se, když mi odpověděl: no přece anglicky a dokonce on těm lidem i rozumí.

Abych v Americe mohla v obchodě platit naučila jsem se, že drobné se dělí na: 1 cent, 5 centů, 10 centů a 25 centů. Když mi někdo řekl: jestli v peněžence nemám "nickel", tak jsem nevěděla, že po mne dotyčný chce 5 centů. Tak oni drobným neříkají cent, ale rozlišují je: penny je 1 cent, nickel je 5 centů, dime je 10 centů a quarter je 25 centů.

Jednoduché, a tedˇ si to zkusíme vyslovit. Všechno dobrý, akorát u slova: pennies jsem měla zádrhel. "Počkejte, ještě vám dám 10 pennies," chtěla jsem říct prodavačce. Pennies vyslovíme: penýz, takže nevím proč se mi do drobných neustále pletlo slovo: penis, který se vyslovuje: pínys.

A tak jsem v obchodech vesele platila: 10 penisů sem, 15 penisů tam... Lidé v Americe jsou však velice vstřícní k různým nářečím, a tak jsem takto platila do té doby, než si toho Nik všiml. Bavil se...