a protože jsem hypochondr, dneska v noci ve dvě hodiny jsem se vzbudila a v hlavě mi bušilo jedno jediné slovo: coronavirus. Věděla jsem, že už nezaspím, a tak jsem vstala. Jaké můžu mít ještě příznaky, teplotu....
Už jsem si ji změřila asi stokrát, zatím ne. Za to tlak mě z těch nerváků pořádně vyletěl. Koho vzbudit. Manžela ne, atˇ spí, když už já blázním, nepotřebuju k tomu společnost. V Cechách je v tuto dobu po osmé, tak zkusím nějaké kamarádky. Píšu na FB do zprávy: je noc a není mi dobře....
Nejdříve se ozvala jedna kámoška:
"Vnuk měl tři dny osmatřicet, měl virozu,"
"Byli jste s ním u doktora?" zajímala jsem se, jestli bych si také náhodou neměla ráno skočit k doktorovi.
"Nebyli. Přešlo to po paralenu, už je v pohodě," odpověděla kamarádka, která dělá v lékárně, a tak asi zná různé hysterie, které se v posledních týdnech vyskytují.
Druhá kamarádka: "Už ležím dva týdny, jsem slabá jako moucha. Není mi dobře."
"Byla jsi u doktora?" zajímala jsem se opět.
"Zapomněla jsi, syn je doktor, a tak mě léčí a k naší doktorce půjdu, až tam dolezu." odpověděla mi.
Pokecali jsme, spousta změn v jejím životě mě přivedla na jiné myšlenky.
No, a co kdybych napsala ten příběh o té padesátileté prostitutce, teda společnici, který jsem nedávno slyšela? To už bych vůbec neměla čas přemýšlet: kašlíček a rýmička se nemusí rovnat: coronavirus První krok: přestat poslouchat televizi.
Jdu si opět změřit teplotu, ta hypochondrie je hrozně unavná.
