Přísahám, že ani v koutku duše nepřeji nikomu nic špatného. Nepopírám, že někdy mám sakra práci tu "dobrotu" ze sebe vykřesat. Hlavně, když někdo si dá práci s tím, aby mi házel klacky pod nohy a snaží se mě odstranit.
Začalo to odchodem naší hlavní manažerky Natalie a já jsem neodešla s ní. Nevěděla jsem, jestli by o mne stála. Psal se rok 2017 a já jsem měla po operaci a radiaci. Nevěděla jsem, co se mnou bude, ona se mě neodvážila zeptat a já jsem o odchodu nemluvila. Chtěla jsem zůstat tam, kde to znám. Kde to znám? Jakmile odejde hlavní manažer, nastane v podniku zemětřesení. Za pár měsíců není kámen na kameni.Přesně tak tomu bylo i v našem podniku.
Nový manažer, starší, vysoký, tlustý a vlasy prořídlé. Zádný krasavec, ale on se choval přesně tak, jak vypadal: jako hulvát. Manažeři se rozutíkávali, a kdo neutekl, toho vyhodil. Takto přišla o práci i naše assistentka manažera. Já vím, že se občas ráda napila, ale problémy jsem s ní neměla.
Rok jsme měli našeho hulváta a bylo to peklo. Přežívali a fungovali jsme jenom díky naší Líse, která byla suport asistenta manažera. Celý rok oddělení vedla a my jsme šlapali v pohodě. Než náš hulvátský manažer odešel,stačil nabrat nové lidi. K nám na oddělení měla přijít nová asistentka manažera a Lise oznámili, že její pozice se ruší. Za dobrotu, na žebrotu, si mohla říct Lisa, která odcházela na jinou pozici. Nemohla zůstat, věděla a uměla vést lidi a rozuměla tomu, co dělá. Ale tím by asi ovlivnila pozici nové assistentky manažera Kim. Lisa vždycky měla autoritu, aniž o to bojovala, co by měla potom Kim?
"Líso, přeji ti, aby ještě prstíčkem hrabali a přemlouvali tě, abys přišla zpátky." řekla jsem jí, když se stěhovala na jiné pracoviště.
A potom přišla ONA-Kim, rok ji nikdo nepotřeboval a najednou byla tady. Její první pracovní den se u mne zastavil syn.
"Podívej, to je naše nová assistentka manažera," nenápadně jsem kývala hlavou směrem, kterým procházela.
"Good luck," řekl mi syn.
"Počkej, bude to moje nadřízená..." nebyla mi po chutí jeho reakce.
"Ukazuješ mi na tu tlustou a potetovanou holku?" ujistil se, jestli se náhodou nepodíval na někoho jiného.
"Tlustá a potetovaná, to je ona. Slyšela jsem, že je spravedlivá a pracovitá..." snažila jsem se ho přesdvědčit.
"Tak jo, když to říkají, přesto: good luck," zopakoval mi syn a během roku, který nám Kim šéfovala, jsem si na jeho popřání hodně štěstí mnohokrát vzpomněla. Potřebovala jsem ho.
------------------------------------------------------------------
Kim přišla a náš hlavní manažer hulvát odešel. Na jeho místo nastoupil mladý kluk, ještě mu není ani třicet let. Prvně, co udělal, tak nikoho nevyhazoval. Pracoval s lidma, kteří zůstali, i když mnoho jich opět odcházelo. Nezůstával kámen na kameni.
Na Kim mě zarazilo tetování. Netušila jsem, že tetování se už nemusí skrývat pod dlouhým rukávem. Potom, že je lína jako veš a hlavně, že s ní nebyla žádná domluva. My, co jsme v podniku pracovali už mnoho let, jsme se s ní snažili vyjít. Manažment se mění, ale pracovníci zůstávají. Ale marnost nad marnost. Kim měla svoje oblíbence.
"Taky ti připadá, že ona preferuje tlustý lidi?" zeptala se mě jednoho dne moje přímá nadřízená Angela.
Přikývla jsem a odpověděla: "Myslela jsem, že se svýma pár kilama navíc by se mnou mohla být kamarádka, ale nemá zájem,." zasmála jsem se.
"Tak, to bychom museli přibrat hodně, aby si nás oblíbila," sdělila mi Angela. Měla pravdu, všechny její oblíbenˇkyně byly při těle.
-------------------------------------------------------
Hodně při těle byla i Sára. A tak se mi vrátila vzpomínka na Sáru, na manželovu (Nickovu) bývalou spolužačku ze školy. Sára pracovala z domova na počítači, a neměla problém si k nám přinést počítač a trávila dny s Nickem, když jsem musela být v práci. Nick čtyři roky nepracoval, bylo to na mě. Ona mu pomohla, když mu nebylo dobře, přinesla mu jídlo, dívali se spolu na televizi. Nick měl rád, když se někdo o něj staral a nevěřil mi, že Sára mě nemá ráda. . Neměla mě ráda a říkala mi: skinny bitch a tvářila se, jako kdyby to byl vtip. Měla jsem chutˇ nazvat ji: fat bitch, ale situace byla tak vážná, že na tom opravdu nezáleželo. Vzpomínka na Sáru, tak to jsem hodně odbočila.
-------------------------------------------------------------
V minulém roce jsme dostali jednu takovou: fat bitch a byla naší asistentkou manažera a jmenovala se Kim. Dvanáct let, které jsem u podniku pracovala a také díky Natalie, která byla šest let naší hlavní manažerkou v podniku, jsem pracovala od sedmi do čtyř a na pozici, která vyhovovala mému zdravotnímu stavu.
Kim však měla spoustu svých kamarádek, kterým se moje pozice a pracovní doba líbila. Tlačila mě k tomu, abych odešla. Ztratila jsem hodiny, někteří zaměstnanci kvůli ní odcházeli a já jsem byla krůček od toho, abych zvedla telefon a zavolala na ředitelství. Diskuze z očí do očí neexistovala, protože ona se nikdy do očí nepodívala. Věřím tomu, že spousta zaměstnanců si stěžovala, já jsem zůstala pouze u stížností našemu mladému hlavnímu manažerovi. Vždycky, když jsem ho někde potkala, tak jsem mu oznamovala:
"Stále nemám hodiny."
Naposledy jsem ho upozornila, že uvažuji přejít jinam, třeba k Natalie, protože opět nemám hodiny.
Neočekávala jsem, že se něco změní, a proto jsem Kim přála cokoliv: hlavně povýšení. Nechci přát nikomu nic zlého, a tak , atˇ je Kim povýšena...
Moje přání bylo tak napolovic vyslyšeno. Vrátila jsem se z dovolené a hned první den v práci jsem slyšela zprávu:
"Kim odchází."
"Konečně se na ni usmálo štěstí, holka bude povýšena," zaradovala jsem se.
"Nebude povýšena, zůstane na stejné pozici, ale hlavně odchází z našeho oddělení,"
Tak, Kim je už dva měsíce minulost.
A někdo opravdu hrabal prstíčkem, protože naše Lisa se vrátila. Během dvou měsíců propustila Dori, naši velkou donašečku a kamarádku Kim. Díky hloupé Dori jsem měla několik zbytečných problémů. Nikdy ji nikdo nebral vážně, až zakomplexovaná Kim. Hloupost a zakomplexovanost si lehce porozumí.
Doufám, že tato sestava několik let vydrží, myslím, že si to všichni, co jsme prošli takovým tornádem, zasloužíme.
Kim a Dori přeji hodně štěstí, i když vím, že ony mne připravovaly krušné chvíle a dělaly co mohly, aby mne dostaly pryč. Snad všechno zůstane tak, jak je a já dále budu moci chodit na svoje tři dny do práce. Protože je to fajn přijít mezi lidi.
