Do obchodu vešla dobře upravená černoška, které mohlo být asi tak kolem čtyřiceti. Sháněla latexové rukavice, aby se lépe ochránila před koronavirem.
"Bohužel, pokud jste je nenašla v regálech v oddělení pharmacy, tak je už nemáme," odvětila jí prodavčka vlídně.
"Ale vy je máte," zadívala se zákaznice na prodavaččiny ruce. A opravdu: prodavačka si dovolila mít na svých rukách nedostatkové průhledné latexové rukavice.
"Jak je možné, že vy je máte a pro zákazníky tady nejsou," rozčilovala se černoška, když spatřila načatý box rukavic pro zaměstnance.
"Je to načatý box a není k prodeji," namítla prodavačka bílé pleti.
"Zavolejte mi manažera," vypěnila zákaznice.
Jo, manažeři, ti nemají nic lepšího na práci, než řešit dětinské strkačky.
Běloška manažerka prispěchala, aby této dámě vysvětlila, že rukavice k prodeji opravdu nejsou. Atˇ se přijde zeptat zítra, možná je opět přivezou. Otočila se a chtěla v dobrém odejít.
Tak to ne. Zákazník jejího typu není schopen se smířit se slůvkem: ne. Jsou určité druhy lidí, kteří si zvykli, že se jim: ne, říkat nesmí. A ona mezi ně patřila.
"Zavolejte mi manažera obchodu," rozhodla se. A zákazníkovi se musí vyhovět, i když jeho přání je idiotské. Ona sice inteligenci nesršela, ale také nevypadala jako nějaký hnˇup.
Dočkala se. Na krátkých nožkách přispěchala manažerka ve vyšší pozici. A černoch černochovi rozumí, pravidla se přece dodržovat nemusí.
"Tak mi vám ten jeden box latexových rukavic darujeme, protože ho nemůžeme prodat," rozhodla tato hodná manažerka. A nařídila, aby pro tuto speciální dámu přinesli ze zadu uplně nový box rukavic, který byl určen pro zaměstnance.
Spokojená zákaznice odcházela s velkým boxem plným latexových rukavic.Není nad spokojené zákazníky, vracejí se zpátky a dělají podniku tržby. A tato zákaznice se určitě vrátí opět "nakupovat". Příště by si mohla uplně za babku odnést domů vysavač.
