zeptala jsem se syna. Kdysi jsem totiž četla, že děti ve škole neudrží pozornost tolik vyučujících hodin a škola je v podstatě pouze babysitting pro rodiče, kteří musí do práce a potřebují děti odložit.
Vnučka bývala ve škole od osmé hodiny ranní a domů se vracela před čtvrtou hodinou odpolední. Byla už unavená, ale domácí ukoly na další školní den musely být hotové. Homeschooling mi připadá časově lepší, protože vnučka má daleko více volného času. Jenom v době coronaviru, kdy nemůže navštěvovat svoje kamarády, a ona, jako jedináček, je odkázána pouze na svoje rodiče a jejich spolupracovníky, je to pro ni těžší. I když nenaříká, ví, že kamarádky vidět nemůže.
"Homeschooling je uspěsný," odpověděl mi syn.
"Pro vnučku?" myslela jsem si. Ale omyl.
"Rozmluvila se," pochvaloval si syn. "Nechtělo se jí moc mluvit anglicky, ale tedˇ se rozkecala,"
Kdo? Vnučka nebo snacha. Řeč byla o snaše. Samozřejmě, že o moji snaše, protože jejich desetiletá dcera je perfektně rozmluvená už několik let. Na každé třídní schůzce si musí vyslechnout: že učení zvládá na jedničku, jenom kdyby na chvíli zavřela pusinku. Kecá, kecá a kecá. Přestože každý rok se jim mění učitelky na angličtinu a matematiku, zatím to vypadá, že vnuččiny učitelé její "ukecanost"už čtvrtým rokem tolerují.
Homeschooling je uspěšný pro moji snachu, která si musela zredukovat svůj pracovní plán a na první místo zařadila školní výuku pro svoji dceru. Učí se spolu matematiku, dějepis, zeměpis a hlavně angličtinu, protože všechno je v angličtině. Snacha je perfekcionista, věřím tomu, že žádná školní věc není "odfláknutá", a tím pádem i ona proniká do angličtiny. Smekám před jejím nasazením, učitelka svoji dcery - výuka v anglickém jazyce, chodí do práce a zvládá domácnost, ve které jsou dva kocouři a jeden neposedný pes.
Až v příštím školním roce uvidíme, jak byl homeschooling uspěšný pro vnučku. Na začátku páté třídy bude muset udělat testy ze čtvrté třídy.
