Letošní podzim je velice deštivý. Jakmile se rozprší, tak vydrží lejt několik dní. Ale to je opravdu slejvák, z oblohy voda crčí proudem.
Před třemi týdny bylo právě takové lijákové období. Stáli jsme s manželem na schodech a dívali se z tepla domova na liják, který byl venku. Kde se vzal, tu se vzal zrzek. Nebylo to malilinkaté kotě, ale nebyl to ještě dospělý jedinec. Takový teenager. Celý mokrý, zmrzlý, hubený utíkal po naší příjezdové cestě k našemu domu.
Jakmile jsem ho uviděla utíkat k nám, vystartovala jsem dveře otevřít. Chtěla jsem ho přivítat chlebem a solí a očekávala jsem, že zrzounek vběhne do teplého a suchého domu a zůstane s námi, nejlépe navždy.
Omy!
Zrzounek zareagoval, jako kdyby spatřil ve dveřích čarodějnici. Otočil se a pelášil zpátky do studeného deště.
"Viděl jsi to?" zeptala jsem se manžela překvapeně, když jsem zklamaně dveře zavřela.
"Vylekala jsi ho, Není zvyklý na lidi a nebo mu lidi ublížili," odpověděl mi manžel.
Přemýšleli jsme, co mu dáme k jídlu, aby se k nám vrátil. Kočiči jídlo doma už rok nemáme, tak jsem Zrzounkovi nakrájela šunku a našeho nájemnice z basementu, která má malého pejska, přinesla psí granule.
Zrzounek se opravdu vrátil, tak jsme se druhý den vydali koupit kočičí granule pro teenagery. Chodí každý den ke dveřím a jí několikrát denně. Nemůže uvěřit, že tam vždycky najde něco k jídlu. Aby ne, sledujeme ho kamerou, víme, když přijde.
Otevřeli jsme garážová vrata asi deset centimetrů nad zemí, takže má kam se schovat a kde přespat. Slyší, když ho voláme, přijde se najíst, ale nedovolí nám, abychom se k němu přiblížli.
Nejblíže jsem byla asi dva metry od něj. Dokonce si začal se mnou i povídat. Ale nesměla jsem jít k nemu blíž.
Nakukuje skleněnýma dveřma k nám do domu, je zvědavý, kdo jsme, ale nedokáže přemoci strach.
Vnučka rozhodla, že Zrzounek vypadá jako Ginger. A tak přesto, že nevíme, jestli to je kočičí slečna nebo kočičí mladík, říkáme mu nebo jí Ginger. Co mě trápí, ráda bych ho nebo jí vzala k veterináři, dříve než Zrzounek zplodí mnoho nešˇtastných, hladových malých kotˇátek.
Přemýšlíme, jak odchytit Gingera, aniž bychom ztratili jeho důvěru a také to, co udělat, aby s námi chtěl zůstat navždy u nás v domě.
