"Člověk by nikdy neměl dávat a dávat, a nic za to nechtít. Vždycky by měl něco dostat zpátky.... Alesponˇ facku!" (4.5.1994)
Potkala mě maminka moji bývalé spolužačky a překvapeně řekla:
"Málem jsem tě nepoznala, z tebe se stala kočka,"
Už už jsem měla na jazyku: Víte, že "kočky" se opouštějí kvůli jiným "kočkám", a to je koloběh života. Víte o tom něco?
Ale neřekla jsem nic, asi bych se rozbrečela. A tak jsem jenom mávla rukou:
"Kdepak kočka..."
-------------------------------------------------------------------------------------
HRA
"Co jsem tvoje?"
"Bestie jsi moje."
.... Nikdy se nevrátí... pohádka...!
Jdu!
... a mám s sebou župan, noční košili, pantofle a kartáček na zuby.
Pořád jdu!
Abych došla až tam, kde jsou: zelené dlaždice, injekční stříkačky, sál,
skalpel, tampony a krev...
Krev! - jsem jí plná a ve mě tma.
Dokrváceno!
Tak už oč se bát?
Někdo mě budí...
Ale já slyším tebe, jak mi říkáš:
"Co je mi do tvých citů, pocitů, obav a starostí, do tvý beznaděje."
"Díky," ještě jsem ti poděkovala.
A pak jsem ti řekla:
Vymyslíme novou hru. Jenom pro nás, jmenuje se: bolí - nebolí?
"Bolelo by tě kdyby...?"
"Nebolelo," řekneš.
"Ale mě to bolelo." Zařvu! Zbytečně! Neslyšíš!
Jdu!
Bolí - nebolí...
Jdu a nesu si tašku a v ní župan, kartáček na zuby...
a je mi líp, protože my máme spolu novou hru:
Bolí - nebolí
Bolí - nebolí
A já vím, že bolí,
a tak proč se bát? proč se o život rvát?
Bolí.
-------------------------------------------------------------------------------
"Příroda nám klade do cesty naši tupost jako past." (G. Greene)
