Hra

"Člověk by nikdy neměl dávat a dávat, a nic za to nechtít. Vždycky by měl něco dostat zpátky.... Alesponˇ facku!" (4.5.1994)

Potkala mě maminka moji bývalé spolužačky a překvapeně řekla:

"Málem jsem tě nepoznala, z tebe se stala kočka,"

Už už jsem měla na jazyku: Víte, že "kočky" se opouštějí kvůli jiným "kočkám", a to je koloběh života. Víte o tom něco?

Ale neřekla jsem nic, asi bych se rozbrečela. A tak jsem jenom mávla rukou:

"Kdepak kočka..."

-------------------------------------------------------------------------------------

HRA

"Co jsem tvoje?"

"Bestie jsi moje."

.... Nikdy se nevrátí... pohádka...!

Jdu!

... a mám s sebou župan, noční košili, pantofle a kartáček na zuby.

Pořád jdu!

Abych došla až tam, kde jsou: zelené dlaždice, injekční stříkačky, sál,

skalpel, tampony a krev...

Krev! - jsem jí plná a ve mě tma.

Dokrváceno!

Tak už oč se bát?

Někdo mě budí...

Ale já slyším tebe, jak mi říkáš:

"Co je mi do tvých citů, pocitů, obav a starostí, do tvý beznaděje."

"Díky," ještě jsem ti poděkovala.

A pak jsem ti řekla:

Vymyslíme novou hru. Jenom pro nás, jmenuje se: bolí - nebolí?

"Bolelo by tě kdyby...?"

"Nebolelo," řekneš.

"Ale mě to bolelo." Zařvu! Zbytečně!  Neslyšíš!

Jdu!

Bolí - nebolí...

Jdu a nesu si tašku a v ní župan, kartáček na zuby...

a je mi líp, protože my máme spolu novou hru:

Bolí - nebolí

Bolí - nebolí

A já vím, že bolí,

a tak proč se bát? proč se o život rvát?

Bolí.

-------------------------------------------------------------------------------

"Příroda nám klade do cesty naši tupost jako past." (G. Greene)