Mám kolegyni se čtyřapůlletou dcerou. Včera si udělaly společný den, otec malé Aaliyah byl v práci a ony se daly do rovnání prádla ve skříních. Malá ochotně pomáhala, když se z ničeho nic otočila k mámě s otázkou:
"Kde máš kabelku?"
"Proč kabelku?" podivila se kolegyně.
"Urovnala bych ti v ní věci," nabídla se malá pomocnice.
"Na kabelku nesahej, mám v ní peněženku a nepotřebuji rovnat věci v kabelce." sdělila důrazně a dceru v ložnici opustila. Odešla dělat další potřebné věci a po chvíli ji zarazilo ticho v domě.
"Aaliyah," volala na dcerku a běžela zpátky do ložnice. Dveře od ložnice zavřené, a když vzala za kliku, zjistila, že jsou i zamčené.
"Aaliyah, otevři, otevři," volala za zamčenými dveřmi. Naštěstí dveře v Americe mají místo kliky koule, které se uvnitř domu nechají dobře otevírat i z chodby. Kolegyně otevřela dveře od ložnice a uviděla malou dcerku sedět na manželské posteli s telefonem v ruce.
"Hraju si s tvým telefonem," sdělila ji přátelsky a kolegyně si oddechla.
"Proč se zamykáš? Dveře nezavírej a hlavně nezamykej," vyčinila ji a odešla opět do přízemí pokračovat v práci, kterou tak rychle opustila.
Za chvíli jí to nedalo a vyběhla do prvního patra, kde byla ložnice. Zavřené dveře od ložnice ji překvapily a když vzala za kouli od dveří, bylo opět zamčeno. Tentokrát dlouho nečekala, ihned z venku dveře otevřela a spatřila, jak Aaliyah odněkud bežela a skočila na manželskou postel a rychle vzala do ruky mobilni telefon.
Kolegyně vycítila nějakou lumpárnu. Sedla si na postel vedle dcerky a požádala ji:
"Tak mi ukaž můj telefon," a natáhla ruku.
"Víš mami, já nakupuju na Amazonu," přiznala se dcera.
"Jak můžeš nakupovat na Amazonu? Nemáš moji kartu." uklidnˇovala se kolegyně, že určitě nic špatného se nemohlo stát.
"Mám tvoji kartu," odpověděla hrdě Aaliyah.
"Kde ji máš?" poohlédla se kolegyně po posteli a svoji debitní kartu nikde neviděla.
"Schovala jsem ji za televizi," přiznala se a pro kartu, která byla za televizi, doběhla. Proto hupsanec na postel. Jakmile slyšela mámu za dveřmi, běžela kartu uschovat a rychle opět na postel, a předstírat, jak si nevinně hraje s telefonem. Kolegyně dveře otevřela ve chvíli, kdy Aaliyah skočila na postel a díky tomu pojala podezření, že něco není v pořádku.
"Jak víš, jak se nakupuje on-line?" kolegyně stále dceři nevěřila, že by byla schopna něco nakoupit.
"Dívala jsem se na tebe, když jsi nakupovala," přiznala Aaliyah.
"Ale já na Amazonu nenakupuju," vzala kolegyně telefon do ruky, aby zjistila, co se malá snažila na telefonu nakupovat.
"A kde nakupuješ, mami?" zeptala se malá s velkým zájmem.
Kolegyně mezitím našla, co si malá koupila. Noční světýlka za deset dollarů. Deset dollarů není velká částka peněz, kdyby však nepřišla včas, mohlo být nakoupeno daleko víc zboží.
Deset dolarů není mnoho peněz, ale zboží ihned zrušila, protože Aaliyah si nemůže sama nakupovat na Amazonu ani v jiných obchodech.
Nastala výchovná lekce: zcizení karty, je krádež, řekla dceři a že si do zítřejšího rána rozmyslí, jestli její zločin nepůjde nahlásit na policii. To by znamenalo, že dcera by zůstala bez mámy i táty nějakou dobu na policii, protože krást se nesmí.
"Postrašila jsem ji. Brečela, že nechce na policii, ale já jsem vůbec nevěděla, co jí mám říct. Vždytˇ jsou jí teprve čtyři roky a ona si sama nakupuje." povzdechla si kolegyně.
