Pan prezident opět nevyznamenal bratry Mašínovy. Udělal dobře?

Myslím si, že ne. Je načase, aby se konečně páni prezidenti usnesli prostřednictvím státních vyznamenání na tom, že bojovat se zbraní v ruce proti tyranským, zločinným a totalitním režimům je hrdinské a demokratické.

Při jedné debatě otec řekl bývalému vysokému důstojníkovi SNB, který oponoval s tím, že je rozdíl zastřelit příslušníka SS nebo Wehrmachtu oproti příslušníku SNB, ČLA nebo jejich východoněmecké obdoby, že to žádný rozdíl nebyl, protože všechny ozbrojené složky sloužící totalitním režimům jsou jejich oporou, která je drží u moci, zastrašuje obyvatelstvo a podílí se přímo či nepřímo na fyzické likvidaci odpůrců.

Byla to slova tvrdá, ale myslím si, že opodstatněná. Jediní, kdo mohou být poněkud vyvinění jsou příslušníci četnictva, které přešlo z republiky do protektorátu. A v té době dát výpověď asi nebylo moc bezpečné. Ale ani ti se moc nevycajchnovali. Svědčí o tom parašutista, který se prostřílel z gestapáckého obklíčení, aby ho nakonec u Pardubic zastřelil český četník nebo obdobný případ zastřelení odbojáře generála Lužy, které trefně nazval Petr Placák „služební idiocií. Generála Lužu sice odbojáři pomstili a několik ze zúčastněných  četníků zastřelili, ale to na věci nic nemění.

Mnozí z těch, kteří sloužili u Pohraniční stráže považují za samozřejmé, že by na narušitele hranic stříleli! A to nebyli komunisty. Ale kdyby někdo střílel na ně, to by se jim  asi nelíbilo.

Ano, ne všichni byli  v ozbrojených složkách totalitních režimů dobrovolně nebo z nadšení. Pomineme-li takové složky jako SS, StB, Lidové milice atd. Ale to ve válce asi nikdo nemůže poznat. Osobně se domnívám, že i za komunistů to byla válka a bylo legitimní bojovat proti komunistům a jejich uniformovaným složkám se zbraní v ruce.

Tak už se, pane prezidente, rozhoupejte, zapomeňte na komunistické hlasy pro vás při volbě na Hrad a oceňte bratry Mašínovy.  Když to za deset let nedokázal váš předchůdce.