Když se na letním táboře při večerním nástupu přivalil „hlavas“ s košem Ztráty a nálezy a začal věci vytahovat, ukazovat a vykřikovat jako na středověkém tržišti … tak to máme jednu modrou teplákovou bundu na zip za deset dřepů .. ááá čepice plátěná, zablátěná/byl to učiněný básník/ deset kliků … jen málokdo byl ochoten si pro danou věc přijít .. raději jsme doufali, že se po zbytek tábora neochladí a tak zatracených ztracenin nebude třeba …
Ztráty a nálezy je bezpochyby hezký název pro hospůdku a v baru Krásný ztráty kamarádka oslavila rozlučku se svobodou – poetické a trefné ... krásně ztratit svobodu a přitom zůstat svobodným člověkem.
Výlety jsou na ztráty jako dělané, já osobně se ztratím už při plánování a to při pouhém pohledu na mapu a pak nehorázně oslavuji toho kdo je schopen znovu nalézt.
Při ztrátě směru přímo v terénu přichází čas na oblíbenou písničku O ztraceném stínu a následný vyrovnaný výraz, když se ztracená lesní cesta vynoří v maliništi – při prodírání neprůchodným křovím lze pak snadno nalézt i pár hříbků ..
A pokud přeci jen ztratíte směr – zkuste se podívat nad sebe – cesta je tam, kde se otevírají stromy …
S postupující ztrátou vlasů, zubů, zraku i sluchu nachází mnozí životní moudrost … ovšem jsou i tací, co ji nikdy neztratili .. taky jsou zde ti co znovu nacházejí své dětství a ztrácí vzpomínku na snídani … kdo ví co všechno jednou poztrácím a snad i najdu já …
Člověk taky někdy najde co by raději ztratil. Ale tak nějak pořád je fajn ztratit srdce, protože jsme našli lásku …
Nejhorší ale je, když si uvědomíme, že ztrácíme čas – já osobně, pak kvůli ztracenému času, snadno ztratím hlavu …
