Vlasy jako koruna krásy ..... ale tak mě napadá - co by na to asi tak řekl Kojak?
Když jsem byla malá, tak jsem měla na hlavě sem tam chlup a rodiče se dočetli, že aby vlasy zhoustly musí se stříhat nakrátko – celou školku jsem prožila ostříhaná na ježka a lidi si mě pletli s bratrem. První stupeň základní školy jsem pro změnu byla ostříhaná na východoněmeckého fotbalistu – na šošulce ježura a na krku pár delších cancourků.
Když mi pak vlasy trochu dorostly – všechny asi tak po uši – kadeřnice mě proměnila v ovci z čehož jsem byla tak nešťastná, že jsem si na hlavu hned před kadeřnictvím narazila pletenou zelenou čepici, kterou jsem neměla ráda, ale ten den jsem jí brala jako spásu – cestou domů všechny kudrliny vzaly za své.
Jedno léto, kdy moje vlasy narostly kamsi po ramena, ke konci prázdnin jsem se rozhodla, že nový školní rok zahájím změnou - tak jsem si mokré vlasy sčesala do obličeje, pěkně natáhla a řekla jsem si, že ofinu bych chtěla tak někam k obočí a tak jsem je podle něj ustříhla .. hned jak jsem vlasy pustily z natažení, vylétly mi vysoko do čela a já zahájila sedmou třídu s váňovkou, kterou by mi záviděl i Ivan co přišel nečekán, nezván ….
Po tomhle všem jsem už vlasy prostě nechala růst jak chtěly, občas jsem je - poněkud neuváženě - obarvila na černou nebo červenou.Občas jsem spala - velmi nepohodlně - v pěnových papilotech a jednou jsem si na rudo obarvila jen konce vlasů což ale nakonec rozhodně nebylo tak pěkné jak jsem si představovala .. ale vlasy vesele rostly dál a já měla účes takzvaně „ na prdel“ a vlasy skoro taky tam …A pak jsem se svěřila do rukou vyhlášené kadeřnice, která je děsně skvělá a báječná a ta se rozplývala nadšením jak krásné vlasy a dlouhé a hebké a ostříhala mě na Saskii Burešovou …plakala jsem celou cestu domů a půl roku nosila jen culík, protože na paruku jsem neměla …
Vlasy se mi poslední dobou kroutí, takže i po půl hodině zápasení se žehličkou, stačí vylézt ven a nad čelem se mi velmi rychle vytvoří vlna, kterou by mi záviděl i Petr Kolář … kamarádka si minule povzdechla, že má zase vlasy jako Standa Hložek v době své největší slávy …
Je mi sice jasné, že jsou mnohem důležitější věci než jaké má kdo vlasy, ale když se ráno vzbudím a mám vlasy jako když jsem mokrou rukou sáhla do zásuvky nebo naopak na temeni vyležené cédéčko – přeju si mít na hlavě hřívu jako mají ty z reklamy na šampon …
