Každý rok v prosinci všichni mírně znervózníme a pošilháváme ke skříni ve které je velká papírová krabice převázaná vybledlým oranžovým špagátem, který kdysi sloužil jako držadlo k bobům. Nervově labilnější část rodiny to napětí nakonec nevydrží a v den D předstírají delší pracovní dobu nebo pro jistotu rovnou vyrazí na předvánoční srazy do dalekých i nedalekých lokálů.
Stateční, kteří zbudou se pak s povzdechem ponoří do skříně a se skřípěním zubů vytáhnou krabici na předsíňské světlo a za špagát ji dotáhnou do obýváku, čím ovšem z elegantní mašličky udělají obří uzel a než na něj použijí nůžky, tak zcela zbytečně vyplýtvají spoustu energie a polámou pár nehtů, říznou se o krabici a kdyby to „bylo dřív“ museli by si za nadávky vyplachovat pusu mýdlem s jelenem až do Tří králů. Ostatně špagát se stříhá každý rok, původně musel mít snad kilometr, protože pokaždé zase vystačí na převázání krabice i na elegantní a zcela zbytečnou mašli.
Pak se konečně krabice otevře a vyvalí se množství štětek na lahve – pardon - větviček, plastového kmenu a několik kusů odlehčeného umělohmotného stojánku s pěkný vytlačeným vzorem a lá stěny školní jídelny.
Nejprve je potřeba ty příšerně slisované větve roztřídit podle barevných označení na koncích, ovšem jak léta jdou je to stále těžší, všechny barevné proužky už lehce překryla šeď, takže je vyskládáme na zem podle velikosti. Následuje krátká honička bytem, protože pes ukradne kus plastikového kmínku a odmítá ho vydat. A když jsou konečně větve nacvakané ve kmeni a celý ten monument je zaražen do stojánku, pak je čas začít načechrávat ty štětky na lahve do tvaru, aby byl alespoň vzdáleně podobný smrčku. Je rozhodně zajímavé, že výrobce pamatoval na to, aby to plastové jehličí bodalo jako pravé!
Nakonec si jeden odvážlivec zahraje na veverku a vrhne se prakticky do stromu, aby srovnal i tu ohyzdu na vrcholku stromku, kterou naštěstí překryje vánoční hvězda.
Pak nachází okamžik zvýšení hlasitosti koled, abychom sousedům neponičili advent, protože my se vrháme na rozmotávání klubka vánočních žároviček .... Rozmotáváme, tančíme mezi světýlky, zpíváme, pes vyje, napichujeme se na štětky na lahve, pohazujeme řetězy, konfetky, špunty od vína, v rytmu Narodil se Kristus Pán nám padají ozdoby a nakonec padáme i my.
Ten kdo upadne nejblíž k zásuvce pak toho našeho plasťáka jen tak na chvilku, na zkoušku, rozsvítí a když to nevyhodí pojistky a on se vážně rozzáří, tak je prostě fešák.
Zbývá už jen ta vůně jehličí, ale proto to píšu už teď, o prázdninách všichni do lesů a nasáváme – v zimě se to bude hodit ... :)
