Cestování je fajn. Zvláště vlakem z Prahy do Ostravy a v ten samý den zpátky - to je osm hodin skvělé zábavy. Předně jsem zjistila, že „tdntdn“ vlaky už asi nejezdí. Nastoupily jsme do vagonu, kde to smrdělo a sedačky snad vyrvali ze starého kina, hned naproti mně si sednul pán, který taky moc nevoněl, zaujal polohu, otevřel pusu – asi večeřel pivní sýr – a začal chrápat .. vzbudil se až těsně před ostravským hlavním nádražím.
Uprostřed cesty začaly vlakem šustit igeliťáky – čas na svačinku – naše toasty se změnily na mastné hadry a kafe z termosky se téměř nedalo vylít, protože jsem podlehla panice, že budu ospalá a nějak jsem to s množstvím lžiček kávy přehnala .. chutnalo to jako asfalt… za okny vlaku se udělalo pětatřicetistupňové vedro a uvnitř byl průvan, že tomu spícímu člověku lítaly sliny od pusy …
Odpolední vlak byl podstatně zábavnější. Vyjížděl už ze Žiliny a kupé byla plná odporných chlápků v kraťasech s rozepnutým poklopcem, holým pupkem a nohama na protější sedačce... trvalo dlouho než jsme našly jedno, kde seděla jen nějaká slečna a tolik to tam nesmrdělo. Bylo strašlivé vedro a okno v uličce se pořád zavíralo. Později nastoupil pán s batohem, kde měl v boční kapsičce připevněnou plyšovou žirafu, vytáhnul tlustou knihu s názvem Jízdní řády 2010 a špaček tužtičky .. na každé zastávce, kterou jsem prosvištěli, přiskočil k oknu a zuřivě si zapisoval, že je to strašlivé a máme dvě vteřiny zpoždění. Později přistoupil ještě jeden pán, který se podivně kýval a něco četl z malého notýsku, když mu sešítek časem upadnul na zem - nevšiml si toho - ruce držel pořád stejně a dělal, že čte dál. A jedna nalakovaná madam.
U Kolína se přihnala větrná smršť, závěs vlál přes celé kupé a plácal mě do obličeje, štítila jsem se ho, tak jsem si na něj sedla. Za trest! Po chvilce se k větru přidala i průtrž mračen. Muž s žirafkou přiskočil k oknu, brýle se mu zamlžily deštěm a on se zmítal v závěsu, který se mi vyrval a škubal oknem .. nepohnulo se ani o kousek. Přiskočil i pán co se kýval, ale uklouznul po sešítku co mu prve upadnul. Žirafa valila oči. Dámička si přestříkala vlasy taftem a vrhla se jim na pomoc. V kupé bylo vody po kotníky. Okno v chodbičce se zázračně otevřelo taky a voda se lila z obou stran. Bitka v kupátku pokračovala. A pak najednou vysvitlo slunce a tři bojovníci s počasím se vyčerpaně posadili a koukali otevřeným oknem na krajinu, v dálce se ukázala Praha a já zauvažovala, že až konečně vystoupím, tak políbím perón.
Doma jsem se naložila do vany, všechno co jsem měla na sobě jsem naházela do pračky na dvojitý program a pak jsem si na hlavu plácla mokrý hadr. V noci se mi zdálo, že jsem průvodčí a všichni cestující jsou plyšové žirafy, které drží notýsky a stříkají si hřívy lakem …..
