Trenky na půl žerdi

Ve starých filmech byl vždycky posun času ukázán opadávajícími listy z kalendáře a  to se mi  pokaždé moc líbilo  .. stejně jako když na podzim padají rudé a zlaté listy .. jak se pomalu a zvolna snáší, tak elegantně, tak tiše, s takovou grácií .. nic z toho se ovšem nedá říct, když něco padá mně nebo dokonce přímo ze mě.

Padají hlavy, vlády, zábrany i šraňky a já padám do vývrtky -  protože použít bílou dlažbu,  k mým tmavým vlasům,  je kombinace přímo vražedná ... mé opadávající vlasy mě nutí  zcela maniakálně se vrhat na podlahu s vlhčeným  ubrouskem, mokrým hadrem, košťátkem či luxem  v napřažené ruce a lovit těch sto vlasů,  což je prý denní přirozená norma výpadku ... no a díky neustálému piglování podlah je ostatní úklid v bytě v trvalém úpadku ...

Ještě pikantnější ovšem je, když z člověka padá oblečení, no padá, spíš se tak jako plíživě sesouvá a vy podceníte ten okamžik, kdy se to dá ještě nenápadně zachytit a nahodit zpátky... minulý týden mi takhle padalo spodní prádlo i přes těsné džíny ... a nemluvím o žádných lehoučkých tangách, ale o – na zimu perfektních – nohavičkových bombarďácích  - pár kroků po jezdících schodech, cesta k autobusu, krátká procházka k obchodu a šup kalhotky z půl žerdi slítly až pod žerď a svou velikostí mi vytvořily pod zadkem obří pneu ... NENÁPADNĚ si je natáhnout zpět bylo zcela nemožné, pokusila jsem se tedy v obchodě prodrat do kabinky, což  v době výprodejů není tak snadné a nakonec jsem stejně byla od kýženého cíle odmrštěna jakousi ženštinou s náručí plnou oblečků v mimi růžové. Upadla jsem mezi stojany s kabáty, využila jsem toho a bleskovou rychlostí jsem si vytáhla bomby na jedné straně, druhou jsem už nestihla, protože ke mě přiskočila prodavačka a vykřikovala, jestli něco hledám?  Mamina se to snažila zachránit tím, že  - hledáme nějaký tílko na cvičení – prodavačka si prohlédla ty bundy s králičí kožkou na kapucích u kterých jsme stály a v očích měla jasně napsáno, že nás podezírá z toho, že jim tam ty králíky spíš stahujeme z kapucí .. ó, jak byla vedle, né stahovat, ale vytahovat jsem se snažila!

Nakonec se mi to podařilo až mezi regály jiném obchodě... jestli tam měli kameru, tak se asi pobavili, ale mě už to bylo jedno .. celou cestu domů jsem se pak těšila jen na to, až je doma roztočím a hodím do koše .. a taky mi v uších pořád zněla ta scéna ze S tebou mě baví svět ...

“mně praskla guma u spoďárůůůů“

Myslím, že dneska budu muset doma zase vyluxovat, jak mi totiž něco padá, tak jsem z toho v nervu a o  to víc mi pak  padá všechno ostatní ...