Pokojíček jako klícka

Když to jen trochu jde, snažíme se cestovat. Levné letenky -  stejně jako nebojácnost usednout za volant a vyjet – tomu jen nahrávají.  Na těchto cestách se člověk ubytovává i v prazvláštním pokojíčku. Nic z toho sice nebyl motel Bates, ale na některé i po létech nejde zapomenout.

Pamatuju si jeden moc hezký pokojík -  s vyřezávaným nábytkem, byl v přízemí a měl malou verandičku, všechno tam strašlivě vrzalo a když v noci přišla bouřka, našplouchalo nám asi dvacet litrů vody pode dveřmi až k posteli a když jsem otevřela na verandičku, tak tam ležel mrtvý krab.

Jiné město, jiný pokoj – všechno v něm bylo hystericky zelené a růžové a přistýlka sestávala ze skládacího lehátka, které pérovalo jako staré kočárky.

Asi nejvíc pak vzpomínám na pokojíček, kde sprcha stála v rohu místnosti, ohraničená jen igelitovým závěsem, v okamžiku kdy jsem se chtěla jít osprchovat, tak se ozvala smějící se kamarádka  - válící se na posteli prakticky před závěsem -  že jako „píp šou“ je to docela dobrý. Tenhle pokojíček vůbec nějak víc stál za zapamatování  – záchod k pokoji byl přes chodbičku, což jsem taky úplně nepochopila, ale po nocích jsme se stejně navzájem budily jak na školce v přírodě – jdu čurat, hlídej dveře nebo pojď taky – a jak už nám tam nějak štěstí nepřálo, odpálila jsem jim fén a bouchla žárovka na umyvadlem a nakonec jsem se chtěla osvěžit deodorantem s otřesným názvem „orientální tajemství“, které ale vonělo jako zcela jiná věc z orientu, zmáčkla jsem stříkátko a ozvalo se jen psss ... i zmáčkla jsem víc a pak už to bohužel nešlo zastavit .. celé to orientální smradlenství se nám začalo valit do pokoje. Mačkala jsem pumpičku jak blázen, kámoška řvala „vyhoď to z okna, vyhoď to z okna“ . Do toho se z vedlejšího pokoje přiřítili další dva naši účastníci pobytu vyděšení tím řevem, ale než se stihli zeptat co se děje, tak se začali dusit a dávit a já jim ještě v panice nastříkla trošku orientu přímo do obličeje. Kámoška škubala dvojitým oknem a když jsem se napřáhla, že to teda fakt vyhodím/ naštěstí byl pod oknem dvůr/ tak orientální smrádek konečně došel...

Pokojíčky s kovovou roletkou, která se vytahuje za pomoci kladky nebo taková co musíte do určitého úhlu zalomit postraní tyčku, vytvořit si kličku a teprve pak vytahovat.  Pokojíček v hotýlku, kde koberce na chodbách vypadaly, jako když tam léta poráželi dobytek. I ty krásné, podkrovní, čisťounké a s atmosférou starých časů. 

Mám ráda ten okamžik, než dojdu od recepce k určeným dveřím, zarachotí klíč v zámku a já se poprvé nadechnu nového místa.

                                                   Už se těším na další bláznivou cestu :)