Konečně ho mám, jen teď nevím, jestli to byl dobrý nápad. V honbě za získám báječné postavy, jsem se rozhoupala k nákupu rotopedu a jako bonus mi k němu v prodejně darovali relaxační míč – poněkud obřích rozměrů. Jak jsem doma pochopila – jednalo se skutečně o dar „danajský“. Neboť se mi teď – po velmi těsném pokojíčku – trošku roztahuje rotoped a obří rudá koule.
No trošku, v podstatě se spolu stále přetahujeme o prostor k životu. Takže v okamžiku, kdy se chci dostat do skříně musím pokoj přejet na relaxačním balónu, který mě přivádí k šílenství svou kulatostí a schopností mě pokaždé shodit tak, že si odřu ruku o koberec, protože jsou s rotopedem předem domluveni, že jeden vystrčí šlapky a druhý se o něj prudce zarazí!
Zvláště večery jsou teď u mě veselé, pokud se chci dostat do postele, musím se připravit ke skoku přes míč. Bohužel tím většinou rozhoupu lustr a srazím pár květináčů. Ani ráno nebývá veselejší, teď, když je dlouho tma, toho rotoped hojně využívá a připravuje mi překvapení v podobě modřin a okopaných palců.
Ovšem ani já nejsem bez viny, tak se nemůžu divit, že dvojka – rotoped a míč – mi jdou stále „po krku“. Například nedávno jsme si na sedátko kola položila pár knih a když jsem se je po pár dnech chystala uklidit, rotoped nezaváhal a nasadil mi chvat pracovně nazvaný „řidítkem přímo do čela“.
Ale co by člověk pro zdravý neudělal. Je fajn přijít domů po těžkém dni, projet se na rotopedu, protáhnout na míči a pak – příjemně unavená cestou do koupelny – o oba dva pěkně zakopnout.
A když pak zatoužím po podpoře a sportovním kolektivním duchu – vyrážím na spinning – a vzhledem k tomu, že chodím rovnou z práce, je fajn si před sportovním výkonem setřít z tváře ten pracovně namalovaný obličej. Ideální jsou odličovací ubrousky – dneska jsem si je koupila cestou do tělocvičny, spěchala jsem a tyhle oranžové byly v akci – jaké pak bylo moje překvapení v šatně před hodinou, když jsem zjistila, že jsem si tvář mohutně otírala dětským vlhčeným toaletním papírem …
Sportu zdar! :)
