Poukázka na akci „rychlé rande“ ležela pod stromečkem, no, asi už jsem podezřelá tím, že mám věk na manžela a devítiměsíční břicho, ale ani jedním stále nedisponuji .. i když vlastně nevím, jestli po tomhle až tak prahnu … No ale buď jak buď - na seznamovací večer jsem šla – nažehlila jsem si vlasy /venku sněžilo a já neměla kapucu, takže jsem tam stejně dorazila navlněná jako Petr Kolář na slavíky/ a oblékla se do chladného a nového saténového topu / v té luxusní restauraci ale bohužel měly stolečky, které z boku někdo orejpal nebo oprýskaly časem a já si o ně svůj luxusní svršek krásně zatrhla.
Po vkročení do restaurace se vás zmocní slečna a odnaviguje vás ke stolečku, kde je nachystaná cedulka s vaším jménem /odmítla jsem si jí lepit na chladně zelený satén, abych si ho neponičila, cha cha – to jsem ještě nevěděla o tom orejpaným stolku/ pak propiska, a desky na poznámky a hlavně na ANO/NE u jmen přítomných mužů. Četla jsem, že součástí večera je uvítací drink, dala jsem si víno a čísník s vyceněným chrupem mi k němu donesl i účet ..
Dostala jsem stoleček hned u prosklené vstupní části restaurace, která přímo sousedila s průchodem – viděla mě půlka Prahy - jak tam sedím sama u stolku se skleničkou vína a na té skleněné zdi mám někde nad hlavou nalepenou A3 s nápisem Speed dating zde!
Nakonec akce odstartovala krátkým proslovem, jak to celé bude probíhat a ozvalo se první zacinkání zvonečku, do toho přinesl cenič chrupu na přípitek šampus. Rázem jsem vypadala jako spiťar zoufalec – na stole mi chyběla už jen placatka s rumem.
Jak bylo řečeno, tak muži se vždy po čtyřech minutách zvedli a šli o číslo dál. Dorazilo jich ale míň než lačných žen a tak jsem měla mezi cinkotem pár pauziček. V jedné z pauz jsem si všimla, že za sklem stojí starší dáma v oranžové prošívané bundě a na vodítku má pudla co je oblečený úplně stejně – oba na mě zírali - dojem akvária už byl dokonalý.
Někteří ti lidé tam byli zvláštní, někdo vám ani ruku nepodá, ale tykali mi všichni. Vzhledem k mé schopnosti nekonečného blábolení ty čtyři minuty naštěstí vždycky uběhly hodně rychle. Jen jeden počítačový expert jen hleděl, popotahoval si ušmudlanou mikinu a říkal jen ano nebo ne, tak s tím se konverzovalo hůř. Ovšem dozvěděla jsem se spoustu věcí – jeden účastník, vyfiknutý jako italský gigolo Fetučíny mi sdělil, že byl pracovně v cizích zemích a v jedné no „ ty vole, to mělo koule“ .
Další se striktně držel sepsaných otázek, čekala jsem už jen, kdy mi posvítí lampičkou do očí jako u výslechu. Pak se dostavil muž bujných svalů a drsného obličeje zahalený do svetříku v něžné pastelové fialkové, pochválila jsem mu oblečení, prý si ho musel vzít, neboť pod ním skrývá nějaký obrázek. Řekl to tak tajuplně, že mě hned napadlo, že tam má minimálně vytetovaný průvod dělníků, kterak nesou na transparentu hlavu Lenina …
Jeden mi zase intimně sdělil, že čte literaturu pouze v původním znění. A další přiznal. že je zde již po dvaadvacáté …. A poslední, který mi utkvěl v paměti byl zábavný a zasvěceně hovořil o hudbě, ale asi byl nervózní, protože několikrát prohlásil, že teď má nejraději Dvořákovu Vltavu …
Ale nakonec jsem u dvou mužů přeci jen zaškrtla magické ano, jeden mě rozesmál a druhý pochopil i vtip na druhou a druhý den mi dokonce z agentury přišlo rozhodnutí, že Ano zaškrtli i oni u mě. Ale asi se někde stala chyba - nevím jestli za to mohly ty moje lokny nebo vorvaný satén co jsem na konci měla na sobě, ale asi si to rozmysleli oba, protože mně se neozval ani jeden … no ano, je to trochu potupné, ostatně jako celá ta seznamovací akce, ale na druhou stranu to byl vcelku i zábavný podvečer, takže až taky dostanete přihlášku na speed dating , klidně jděte a udělejte si svůj vlastní názor. Jako ten muž v modrém s odřenou aktovkou v ruce, co na konci seznamovacího kolečka ukazoval svoje poznámky jednomu z kámošů, se kterým na tuhle seznamka párty přišel. No a já stála blízko, takže jsem jeho poznámky mohla směle číst taky – u všech žen, které jsme se večera účastnily - měl v poznámce napsáno velké a tučné FUJ!
:) :) :)
