Je fajn mít fajnové sousedy a je děs mít děsné sousedy. Takové ty sousedy co už zapomněli, že se taky někdy stěhovali a proto teď nervózně podupávají nohou, když z výtahu taháte krabice nebo vám zvoní u dveří už v okamžiku, kdy jste ještě ani nestihli vybalit nábytek z krabice, že děláte hluk, když skříňku skládáte.
Sousedi, které si pamatuji z dětství – tak to byla zdravotní sestra v důchodu u které jsme mohli zazvonit klidně o půlnoci a požádat o cokoliv. A pak taky soused pod námi, který mlátil smetákem o strop při sebemenším zvuku kroků. Nemlátil jenom do stropu, mlátil taky svou starou matku.
Do „králíkáren“ na Jižní město se stěhovali skoro všichni najednou, takže se upravování bytů ozývalo ze všech stran a nikdo nenadával. Stěhováci si podávali ruce ve dveřích a nejedny vstupní dveře byly vyskleny při obratných pokusech vmanévrovat jimi skříň po pratetičce. Ale jediné boty, které kdy byly v domě ukradeny, patřily mojí mamině, která se pak brodila v závěji sněhu v pantoflích. I když mamce mého spolužáka zase ukradli boty na dětském zdravotním středisku, lékařka nezaváhala a nabídla jí tenisky co si tam zapomněli malíři. Nevím jestli bylo horší brodit sněhem nebo plavat v pětačtyřicítkách.
Ale kromě zlodějů bot se podivné existence nikde v sousedství moc nevyskytovali. To až později, kdy postrach z temného sídliště dopadl i na nás, a já vynervovala učitele v autoškole natolik, že jsme se všichni mohli odvézt vždycky až před dům a ještě čekával, až mu zamáváme z balkonu, že jsme v pořádku v bytě. Moje babička si zase jednou došla pro souseda před dům, protože se bála, že někdo stojí u výtahu – pán se vyzbrojil větví z túje – a skutečně u výtahu někdo stál – sousedčin fíkus.
Nejhorší je asi soused hysterik .. já teď takové mám - v okamžiku, kdy pojmou podezření, že by ten hluk mohl být ode mě z bytu - neváhají, vrhnou se dole ke zvonkům a na ty nalehnou, vědouce, že přes stříšku nad oknem nejsou vidět a taky přesně vědí, kdy je čas ze zvonku odlehnout, protože dotyčný postižený zvoněním - právě vbíhá do přízemí s basebalovou pálkou v ruce. K dalším jejich vychytávám patří opravdová lahůdka – mlácení čímkoliv do topení – je milé, když toto předvedou v sobotu kolem šesté hodiny ráno a vy máte ve svém tichém bytě postel hned vedle svého topení. Taky je příjemné, když mlátí do topení o víkendu odpoledne, protože jsou vzteklí, že vy máte návštěvu, ale k nim nikdo nechodí. Nu, ani se nedivím.
Někteří sousedé jsou ale i roztomilé figurky, ti staří manželé co mají chatu v kopci nad námi – celé roky jsme z nich vídali jenom vystrčené zadky, protože od rána do večera pleli záhonky a když přišel studený květen balili meruňkové stromy do peřin.
Nebo ta stará paní, kterou už dlouho nikdo neviděl jinak než když večer prší a ona namydlená chytá na terase déšť.
Rozhodně je lepší se sousedy vycházet v dobrém. Alespoň vám pak pod rouškou noci nevysypou před dveře pytel psích hoven, protože se domnívají, že zrovna vy po svém psovi neumíte uklidit. A v podstatě je tak nějak fuk, že vy ani žádného domácího mazlíčka nemáte ...
