Obutá neobutá

Venku je pořád ledo fredo a mě „potrápila“ myšlenka na to, že jsem letos v zimě ani jednou nebyla za dámičku a nevyrazila jsem v botách na  podpatku. Protože jsem přeci jen nechtěla rozšířit řady zabandážovaných, kteří - zvláště po víkendu plném zimních radovánek  - plnili čekárny sádroven. 

Ostatně mám dosud v živé paměti, jak si kamarádka na Štědrý den ráno zlomila palec a v nemocnici se rozhodli, že to teda néééé, o vánocích nás holka otravovat nebudeš a zasádrovali jí to naschvál až po loket, když pak po vánočním volnu navštívila místní chirurgii, lékařka se podivila na co takovou maškarádu, sádru sundala a nahradila jen jakýmsi miniaturním návlekem na palec …

Takže jsem letos v zimě sice i do divadla chodila v pohorkách, ale zase jsem díky tomu upadla jen jednou a to ještě za temné noci na zcela zamrzlém přechodu pro chodce.  Ze začátku zimy jsem sice měla poměrně elegantní kozačky, ovšem nějak špatně se snášely se sněhem nebo co a tak  konečné áááá na mě vyplázly cestou do práce, kdy vytvořily žraloky, že by mi je záviděl i hrdina mého dětství - otrhánek péťa  … 

Nevím jak jinde, ale u nás v práci teda moc ševců není, takže jsem podrážku přilepila vteřinovým lepidlem a tím jsem na nich natrvalo zanechala svou stopu, protože jsem si je přilepila k ruce a odtržení bylo poněkud bolestivé .. domů jsem se pak plížila zadem a za šera, aby nikdo neviděl, jak zánovní mám boty …  Protože mi ale přišlo, že jaro je za dveřma – to bylo někdy koncem ledna – tak škoda peněz za nové zimní boty. Zašněrovala jsem pohorky, ten den ještě asi tak dvěstěkrát, rozvazují se v intervalu několika kroků – a v obchodě jsem si koupila tenisky, které od prvního března nosím, jako protest, že už chci jaro!   Zvláště tento víkend se to vyplatilo, když se mi  tenisky  promočily tak, že nešly ani sundat a v autě jsem prakticky přimrzla podrážkou k plynovému pedálu …   ale zase jsem na tom líp než jeden kamarád, který řídí zásadně bos, protože jenom tak se mu údajně řídí dobře, předpokládám, že letos v zimě si moc nepojezdil  …

Dneska ráno jsem si v metru prohlížela boty spolucestujících, rozhodně vedli mladíci v teniskách téměř bez podrážek, jak si totiž podupávali do rytmu hudby ve sluchátkách, případně seděli s nohou přes nohu, tak  si nešlo nevšimnout, že podrážka místy prostě chybí  …  nad nimi se klátily slečny na jehlových podpatečkách  kozaček všech barev – jedna byla dost bílá a pokulhávala, asi si někde na ledovém zmrazku vymkla kotník .. pak tam byl jeden pár v prestižích, ty jsou asi nezničitelné a  věčné … a pak všechny trumfnul chlápek, ve kterém jsem rozpoznala tělocvikáře z dávnověku základní školy, který nastoupil v kraťasech a na nohou měl sandále – bez ponožek!   

Byl to protest proti zimě, holé šílenství, čistý nerozum nebo se mu prostě taky rozpadly boty?  

Nestihla jsem se zeptat …

A co vaše boty - vydržely letošní zimu nebo si díky prasklé podrážce přetahujete přes ponožky igeliťák než se obujete?  Taky už si představujete jak vám první procházka v žabkách zase tak pěkně rozedře kůži  kolem palce? 

Já každopádně doufám,  že jaro už si obulo sedmimílové boty a spěchá.