Les, čarodějnice a stín

Viděli jste animák Za plotem?  Tu fantastickou scénu, když se po zimním spánku vzbudí zvířátka v lese a narazí na živý plot a protože netuší co to je, tak to pojmenují „stýv“ – od té doby je u nás doma  každý plot prostě „stýv“ …

Loňské čarodějnice jsem se ségrou šly  na Hostík, kde byl nějaký - údajně již tradiční-  festiválek,   takže tam prostě jdeme, ne? Jasně, super, tak na devátou, dřív to stejně nestihneme.  Hmm, drahý lístky docela, co? Na to, že se tam chystáme na poslední dvě kapely .. hmm, no neva, buď se tam bude dát nějak projít/dalo by se tam tak maximálně připlavat s oblečením v zubech/  a nebo zůstaneme stát u „stýva“ .. no jasně,když je to normálně slyšet přes celej lesopark, tak u „stýva“ to bude vlastně přímo luxusní ….

Chtěly jsme jít kolem deváté večerní – takže se zcela logicky v půl osmé  přihnala bouřka a slejvák … no nevadí .. vezmu si šusťákovku a ségra deštník .. super ..

Vyrazily jsme podél silnice a po zaváhání nad temnotou jsem se přeci jen  vrhly do lesoparku – vybraly jsme si cestu podél potoka,  co nejblíž k domům ve svahu za vodou  … ta cesta, to byl očistec … mokré větve stromů a keřů se pomalu začínaly zvedat, čímž mě zachytávaly za bundu, která neustále šustila a mě to děsilo, ségru to děsilo taky,  takže začala každý druhý krok vycvakávat a zacvakávat deštník, což nás nakonec děsilo ještě víc  – šly jsme děsně rychle. Byla to docela příkrá cesta  a mokré,  mechem porostlé panely kterými byla cesta pokrytá,  strašlivě klouzaly .. téměř jsme běžely .. a do toho šusty šusty šust a výcvak zácvak … cesta najednou končila ve vodě .. takže vydrápat se do kopce, přes padlý kmen .. kdo to támhle stojí? ježiš, to je jen strom … a pak konečně jsme viděly oheň v dálce .. vyřítily jsme se na planinu plnou lidí s úlevným .. „stýv, stýv“... orvané z cesty lesem a  s vyvalenýma očima  jsme pravděpodobně vypadaly jako dvě chovanky z Bohnic .. lidi poblíž ostražitě couvli … hrnula jsem se k lavičkám pod kaštany a přitom jsem úsměvem se zuby vyceněnými radostí rozehnala i klubko psů ..  bylo mi to jedno – radost ze světla, lidí a hudby mi nemohli překazit …

U vchodu do areálu stáli statní vyhazovači odpudivého vzhledu se kterými není radno žertovat a  stále vybírali nekřesťanské vstupné .. pche ..  u „stýva“ bylo fajn, všude plno lidí, točili tam pivo  a všechno bylo krásně slyšet .. no vidět bylo hůř, ale použít dalekohled či divadelní kukátko by byl už ale vážně trapas ..  tak alespoň nějakou fotečku se „stývem“  …

Kolem půlnoci, když začalo působit pivo a zima a záchody co tam byly,  bychom nepoužily ani v největší krizi – v úrovni hlavy na nich totiž byla otevřená okna a tudíž mladíci co je používali se poklidně  vykecávali s kámošema co stáli na cestě  - pěkně tváří v tvář. Děkuji, ale raději si skáknu do keřů někde cestou, skákly jsme si do planých růží a mladých kopřiv, úžasné!  …  ale nad kopcem svítily lampy a proudilo tam dost lidí … jistě …přirozeně ..   byla tam nádherná osvětlená cesta mezi domky nad potokem, ano,  nad tím potokem kde jsme jen před pár hodinama měly srdce v krku ze šusti šusti,  výcvak zácvak a zlověstných stínů lesa … někdy nevím jestli nejsem úplně praštěná …

Kdyby jste si chtěli vyzkoušet cestu odvahy – tak vás musím zklamat  - kvůli bagrování hostivařské přehrady nebo co – je letošní „stýv“ bohužel zrušen ..