Jenom se dívám ....

Jenom se dívám. Dívám se na vítr, který nese a otáčí velké rudé listy starých javorů a potom je něžně pokládá na vodní hladinu. Tiše a svobodně,  jako lodě které plují s potrhanou plachtou, ale i tak neminou svůj cíl. Na cestu jim mávají stále chudší větve a jejich černá těla se vlní v odrazu jezera, protože vítr – ten sladký vítr plný vzpomínek – si hraje s temně modrou vodou a nutí  stromy tančit.

Jenom se dívám.  

A dýchám mlhu co voní po podzimním usínání, po dešti z unavených mraků a druhém konci duhy. Mlhu,která se válí nad vodou a nutí rudé lodě ztratit směr. A vydechuji zoufalství.

Jenom se dívám.

Jak letním sluncem vybledly dřevěné schody. Okenice co nejdou zavřít a  kdysi hnědé dveře jsou znovu jasně zářivé, když  nad jezerem svítá.  

Jenom se dívám.

Jak barevně v té stříbrné mlze znějí staré struny, tichý nápěv beze slov se vrací na hřbetech skoro černých vln. A ticho řve a žaluje. Už jenom tuším, že na hladinu spadl poslední rudý list.

Jenom se dívám...