Jaro … ideální čas vysadit na balkon truhlíky, oprášit chlebníčky a vybílit kurníky ... já, nic z toho neměla, tak jsem se alespoň rozhodla vymalovat celý byt ...Sobotní ráno a čtyři ženy v plné polní - v oblečení otrhánka Péti, v rukách válečky, u nohou kýble primalexu a lahvičky k dotónování s poetickými názvy – švestka, ostružina, banánová žluť - a v očích odhodlání.
Po rozlosování místností se holky snažily přemalovat zelené stropy v koupelně a na záchodě na bílou, nakonec chytla asi až třetí vrstva a já se mezitím vrhla do kuchyně. Měla jsem vymyšlený perfektní plán, že stěnu za sporákem natřu jakousi omyvatelnou barvou – tu mi poradili v jednou luxusním hobby obchodě. Čert je vem! – i naředila jsem jí s tou ostružinkou a jala se nanášet – no vystačilo mi to asi tak na čtvrt stěny a to jsem se ještě vůbec nedostala k tomu kritickému bodu u sporáku.. no ale bylo to ráno a já ještě byla svěží a plná nápadů – nevadí – udělám jen takovej čtverec a zbytek holt prostě bude jiný odstín .. jak dopoledne postupovalo a já se stále šmrdlala s tou pitomou kuchyní, kde jsem ke svému údivu musela nakonec udělat těch čtverců podstatně víc než jsem zamýšlela a hlavně - v mém podání to byly spíš takové kulaté čtverce, nejsem s metrem úplně kamarádka .. což se ukázalo hlavně o týden později, kdy jsem si koupila do kuchyně lino, které bylo asi o půl metru kratší než podlaha, kam jsem měla v úmyslu ho položit ...
Můj údiv nad dalším flekem na zdi, vystřídal proud nadávek, že by se za ně nemuseli stydět ani v nádražní hospodě před zavíračkou a začala jsem hořce litovat, že v rámci toho, aby na zdech nebyly flekance, jsem zatrhla veškerej chlast ... já blběna! Ale to už do kuchyně vlítla Jájina, vyrazila mě, že to dodělá a pak jsem jen slyšela jak si při přeměřování mých bohémsky pojatých čtverečků mumlá: „ hmm,zajímavé, rozdíl až tři centimetry“ ... raději jsem skočila na štafličky a začala jsem válečkovat strop v obýváku – byla jsem servaná jako ďas, protože jsem použila nějakej těžkej váleček – snad na fasádu nebo co ...
Ségra s Mončou zatím natíraly předsíň tou lahodně banánovou – takovej nezralej citron jsem v životě neviděla! Takže už jsem se fakt těšila až rozmíchám tu švestičku – a skutečně, nebyla jsem zklamaná – takovej trojskej borůvkovej jogurtík na zdi kde kdo nemá .. no já už taky ne, protože při domalovávce stropu tam kydnula bílá a borůvkáč na přemalbu už bohužel nebo bohudík nezbyl ...
Když jsme se totálně servané rozhodly konečně nacpat párkama a zapít to kafem, mi zazvonil telefon a dva dobří muži přivezli spotřebiče do kuchyně ... nějak jsem zapomněla, že jsem předtím malovala ten strop a s totálně zacákaným obličejem jsem se na ně zubila celou cestu ve výtahu a u bytu provolávala – jen dále do hradu dále, dejte mi to prosím až do obýváku – tam už čekaly další tři zmalované pochybné existence - myslím, že jsem je vystrašily, ani na díky nepočkali a z parkoviště vyjížděli smykem ...
Než padla noc, měly jsem vymalovanej celej byt – sice na jiné odstíny než jsme ráno předpokládaly, ale měly jsme pocit dobře vykonané práce ... ne tak ráno, když jsme se sešly k úklidu - všechny bílé stěny byly šedé, šmouhaté a celkově hnusné převelice ... zrovna v okamžiku dalších hospodských nadávek se objevil brácha – zahleděl se na ten kýbl s primalexem a následně přečetl ... „ tato barva je určena k výmalbě sklepů, garáží a chodeb“ .... málem to se mnou šlehlo ....
I když ne tolik, jako s Mončou u které jsme malovaly potom v létě – na takovou jako kapučínko hnědou, dvě stěny světlejší , ta proti oknu spíš taková jako čoko termix – totální dřina v rozpáleném podkroví měla jen jediný výsledek - ráno bylo všechno růžové ...
Před pár dny jsem zamyšleně rozjímala nad kuchyní ... myslím, že bude pomalu čas dát těm čtvercům nový tvar .. snad bude mít brigádnické komando čas :)
