"Zas prší do ulic – je doba kapucí a svetrů pod bundou" … já si vždycky myslela, že to je spíš taková podzimní písnička, ale asi to byl nadčasový song. Každopádně vyvedu autora snadno z omylu, ono neprší jen do ulic, ale taky do bot – což se ukázalo vlastně jako výhra, protože mi do nich teče a ještě je stihnu včas reklamovat.
Taky mi včera krásně napršelo do nákupu, asi jsem ale měla nějaký zkrat, protože jen já si můžu v tomhle mokru koupit papírovou tašku a pak, sice pod deštníkem, ale pěšky hnát z obchodu dva kilometry tekoucí vodou. A kdesi v polovině cesty si přehazuju těžkou tašku a koukám, že kuřecí paličky nasadily provlhlé tašce silný kop z boku, trhlina se zvětšuje a ejhle dva kroky a rajčata se přede mnou koulí z kopce jako ten Vdoleček v pohádce. I když, ten si zpíval, já nadávala.
Co vlastně ten deštníček? Ano, příjemný to vynález, ovšem já osobně bych potřebovala spíš takovou jako kukaň - nejlépe ke kotníkům – protože i pod deštníkem na mě prší ze stran, nohy mám zacákaný až ke kolenům a když foukne vítr spodem, nadzvedne mi vlasy a ty se motají do těch drátů. Když fouká větší vítr, je skládací deštník zcela nevhodný a větší s dřevěnou rukovětí zase chytne luft a lidi pak poposkakují po ulicích jako kozy.
Zkusila jsem i pončo, vypadám v tom jako trotl, šustí to, takže nic neslyším a prší mi do obličeje. Snad jedině že bych tento model doplnila potápěčskou maskou.
Váhám v otázce gumáků do města, dovedu si představit, že v nich klidně chodím venku po ulicích, ovšem kdo mi zaručí, že bude pršet celý den? Takže pojedu do práce v holinách, baleríny v kabelce. Odpoledne přestane pršet, přehodím boty, ale holinky už do kabelky prostě nenarvu. Pořídím si na ně pinglík? Mohl by být vystajlovaný jak by chtěl, stejně bych se furt tahala po městě s pinglem jako v první třídě s cvičkama.
Pršiplásť, klobouk do deště a holinky je skvělá volnočasová představa výletu v dešti, jak se nám snaží vnutit reklama. Asi ano, ale i tak mi to spíš připomíná toho rybáře, co hákem zabíjel hysterickou americkou mládež v hororovém filmu. Nebo typický obrázek deštivé letní noci, kdy stateční mužové odklápěli poklopy chatových žump a pod příkrovem valící se vody šoufkovali do hnoje.
Dlouhé deště v ulicích způsobují lokální jezera, jedno je tady kousek před poštou, dopoledne na něm přistál kačer s kačenou a kochali se výhledem na magistrálu v pozadí.
Déšť ale taky rozvoní hlínu a zařídí zelenou barvu stromů a trávy tak šťavnatou, že mě svádí jí ochutnat. Pravděpodobně se nikdo z nás nerozpustí a co je nejdůležitější?
„Nemůže pršet věčně“
Hezký víkend :)
