Autobusová

Mám několik pěkných modřin a kupodivu za to nemůže počasí venku, ale cesta autobusem. Nevím jestli s tím jak přitvrdilo počasí, tak přitvrdili i cestující? Zvláště asi ti co jindy moc nejezdí a tudíž teď překvapeně  křičí na trafikantku, že to snad nemyslí vážně, že lístek na   socku stojí tolik?!

Pak konečně přijel autobus a srajdama kolem zastávky ohodil všechny kteří stáli poblíž,  převážně právě ty neznalce co třímali lístek … Začal tanec v závějích a břečkách – dav ven – dav dovnitř, vzduchem poletuje pár jauvajsů, hovad a lemplů. Konečně jsou všichni  uvnitř autobusu a boj o sedadla může začít, neznalci se zmateně rozhlíží a hledají štípače lístků čímž ovšem ztrácejí cenné vteřiny.  Autobus vyjíždí a pán v kravatě mě udeří kufříkem do kolena – otočí se a utrousí: „sorry,no“.

Na další zastávce se boj opakuje a já si sedám – no a co! Někdo nastupuje tak zvostra, že odpinkne paní nade mnou a ta mi,  při poskoku k další tyči, dá pěstičkou do hlavy - volá pardon a pak jí pohlcuje dav středoškoláků s batohy.

Předposlední zastávka /další už je u metra a tam už vystoupí kromě řidiče asi všichni/ k prostředním dveřím vlítne blondýnka a nervózně podupává, pán co stojí nad ní má úplně zamlžené brýle a při snaze si je očistit vyloktuje pána co stojí vedle. Řidič čeká na paní s hůlkou co „dobíhá“ – blondýnka začne nadávat jak dlaždič a vykřikovat, že to je teda dobrý a že  příště půjde pěšky. Ozve se několik hlasů, že to bude asi nejlepší a ať jde klidně hned.

Poslední zastávka se blíží, budeme tam za pár minut, proto se téměř všichni co sedí snaží zvednout už teď a prorvat se ke dveřím – za poznámku že budu taky vystupovat -  jsem okamžitě ztrestána dupnutím na nohu …

A je to tady, konečně, husím pochodem postupujeme k východu a z druhé strany se blíží mladík, co se na mě několikrát za cestu usmál, usměju se taky – on si ležérně nahodí batoh/ asi s cihlama/  a  tím mě udeří do břicha, že jen heknu .. asi se neusmíval na mě.

Na semaforech u přechodu jsou nahrnuté sněhové břečky pěkně do vysoka a vyšlapaná cestička je úzká – najednou pěkně oblečenej chlápek odpinknul několik lidí a vrhnul se k silnici, aby tam byl prostě první, ujela mu ale noha a kdyby ho paní co stála za ním nechytla,  spadnul by přímo pod autobus co zrovna projížděl … všichni se lekli a pak vydechli .. ne tak onen pán, otočil se a zařval: „ co si to dovoluješ?“ a hnal se na červenou přes přechod k metru …   ten ubožák si snad myslel, že ho důchodkyně chtěla okrást o rukáv u zimníku … 

... a já doufám,  že se  v tom drahém kabátě někde pěkně vyválel, zmetek!